S Lucií Liškovou už jsme se jednou do Galicie vydali a protože je to krásný kraj, je na čase to zopakovat. A Lucie se do toho pustila ve velkém, sepsala pro blog Španělština do plavek 13 tipů, kam se vydat v Galicii. A protože většinou platí dobrého po málu, dneska pustíme do světa první 7 tipů s krásnými fotografiemi a co nevidět vyjde další článek a s ním zbývajícíh 6 tipů. A letenku už jste si koupili? Já o tom hodně uvažuji... Ale nejdřív bude potřeba rozběhnout podzimní kurzy.


Křížem krážem po Galicii aneb co rozhodně nevynechat (1. část)

V minulém článku jsem se Vám snažila přiblížit Galicii tak, jak ji znám já. Popsat pocity, které ve mně vzpomínky na ni vyvolávají, a snad i trochu navnadit k její návštěvě.

Nejedna rybářská restaurace vás bude svádět k posezení

Věřím tomu, že většina z Vás na Galicii pomyslela pouze jako na pomyslný cíl Svatojakubské cesty. Teď bych Vám chtěla ukázat, že je opravdu škoda neprocestovat tento region trochu víc. Půjčte si třeba na týden auto a užijte si opravdu všechno, co nabízí. A že je nabídka opravdu rozmanitá!

Když říkám auto, myslím opravdu auto. Na mnohá místa se nedostanete vlakem ani autobusem a stopařská velmoc to taky není. Nehledě na to, že plně obsazené půjčené auto vás i se všemi náklady vyjde daleko levněji než hromadná doprava. V tomhle bychom si měli vážit té naší krásné zemičky. To, že se dostaneme k babičce do Kotěhůlek třikrát za den, je báječné a měli bychom toho více využívat (babičky si určitě myslí to samé)! Ale zpět do Španělska. Co na Galicii určitě oceníte je, že až na jednu dvě výjimky nikde nebudete platit vstupné. Někdy si až říkám, že je to škoda, protože takovou nádheru a její ochranu bych chtěla nějak podpořit.

Husté lesy přímo u azurového pobřeží – Galicie čaruje

A pro koho je Galicie vlastně ideální destinací? Určitě pro vlky samotáře. Nechci Vám kazit iluze, a proto rovnou říkám, že to není destinace, kam pojedete flirtovat s plážovými barmany. Na druhou stranu, ani na těch nejznámějších místech se nikdy nemusíte tlačit skrze davy turistů. Na polovině navštívených míst jsme snad nepotkali ani živáčka. Když pak sjedete níže, do Portugalska, dostane teprve tu správnou „facku“. Takže se nebojte, kdekoli si uděláte pohodlně fotku, aniž byste se k onomu místu museli vydat v neděli v šest ráno. Někde sice narazíte alespoň na kiosek, kde si můžete dobít baterky kávou nebo poobědvat, mé doporučení ale zní: svačinky s sebou! Další cílovou skupinou by pak mohli být milovníci historie – především lidé se zájmem o Římany, Kelty nebo třeba středověké mnišské řády a středověkou architekturu. A v neposlední řadě pak určitě obdivovatelé čisté a divoké přírody.

Pokud jste se tím úvodem prokousali až sem, mám pro vás za odměnu třináct tipů na ta nejkrásnější místa Galicie (13 tipů si rozdělíme na dva články, dneska je to první sedmička). Pokud by vám jich ale třináct nestačilo, podívejte se na blog 1000 Lugares en Galicia, kde na Vás čeká o 987 tipů více a odkud jsem i já hojně čerpala rady a inspiraci. Takže se připravte, vyrážíme!

1.TERMÁLY V OURENSE

Pokud přijedete v chladnější části roku, určitě zamiřte rovnou do termálů v Ourense. Ourense je malé městečko, které bylo založeno Římany, což dodnes připomíná impozantní most přes řeku Minho. Doporučuji nevynechat návštěvu centra města, katedrály nebo třeba kláštera svatého Františka, známého pro svou gotickou křížovou chodbu, takzvané claustro. Naprosto ojedinělým zážitkem byla také návštěva tradiční prádelny pod městskou tržnicí. Takové prádelny byly ještě před pár desítkami let naprosto běžné a ženy se u nich scházely, klábosily a zpívaly. Dnes bude spíš zázrak, když tam někoho potkáte, protože v současnosti prý pouhých šest ourenských žen preferuje termální vodu před pračkou, ale nám se poštěstilo!

Poté sedněte do turistického vláčku a ten vás za jedno euro doveze přes řeku přímo k termálním pramenům. Pod otevřeným nebem se kolem řeky rozkládá několik kamenných tůní s teplotou vody nad 65 stupňů a dech beroucím výhledem. Přestože je tahle paráda zpřístupněna zadarmo, tůňku budete sdílet sotva se dvěma lidmi. V Evropě prý množství termálních pramenů v Ourense předčí jen Budapešť. To se mi zdá naprosto neuvěřitelné, když si porovnám to množství lidí a ceny. Navíc i Ourense je připravené na fajnovky a několik komplexů nabízí i kryté zóny s lehátky, masážemi, romantickým osvětlením a tak podobně.

Ourense, město založené Římany, využívá termální prameny
Tradiční prádelna ukrytá pod městskou tržnicí
Termas de Muíño da Veiga nabízí uklidňující pohled na řeku
Výlet do termálů je skvělý tip na podzimní výlet

2. PANENSKÉ OSTROVY CÍES


Pro vás, kteří míříte do Španělska užít si léto, jsou tu ostrovy Islas Cíes, ležící půl hodinky trajektem od průmyslového městečka Viga. Dala bych ruku do ohně za to, že tam si budete připadat jako v Karibiku! Na ostrovech je jediná restaurace a pak už jen panenská příroda – bílý písek, tyrkysové moře, ohromné voňavé blahovičníky.  Nad tím vším se tyčí maják, jako by vypadl z nějaké dobrodružné knížky. Pláž Rodas byla deníkem The Guardian dokonce vyhlášena nejkrásnější pláží na světě! Na ostrovech je také neuvěřitelná avifauna, především zde žije největší kolonie racků na světě.

Pokud se rozhodnete na ostrovech strávit noc, je tu připraven přírodní kemp. Za osobu a stan zaplatíte maximálně dvacet euro.  Ostrov je pak prý úžasnou pozorovatelnou noční oblohy, k čemuž vám zapůjčí i dalekohledy. Pokud jedete do Galicie cíleně za pozorováním hvězd, vydejte se pak i do oblasti Pena Trevica, která je tímto světově proslulá. Stále mi přijde neuvěřitelné, že jsem někdy byla na tak dokonalém místě.

Teď si asi říkáte a kde je to ale? Nebudu Vám lhát, nějaká ale tu přece jenom jsou. Jelikož se jedná o přírodní rezervaci, která je  navíc součástí národního parku, musíte se předem autorizovat na oficiálním webu galicijské samosprávy a za zhruba patnáct euro si koupit lístek na loď jedné z oficiálních společností. Přímo na pláži pak narazíte na druhé ale. Teplota vody totiž vyšplhá maximálně na sedmnáct stupňů!

Panenská příroda uprostřed galicijských moří
Ubytujte se v přírodním kempu a užijte si ostrovy se vším všudy
Člověkem téměř netknutá příroda
V létě je nejlepší vydat se na ostrovy Cíes

3. ŘEKY, STROMY A PIKNIK VE VERDES

Další destinace, která jako by vypadla z nějaké pohádky je Refugio de Verdes, oblast kolem řeky Anllóns. Všude kolem vás se rozlévají říční ramena, vy se procházíte po lávkách od mlýnu ke mlýnu, nad hlavou vám šumí zářivě zelené větve stromů a vy si navíc můžete u jednoho z grilů připravit výborný piknik. Opět se jedná o oblast, kde jsme nikoho nepotkali. Na tomto místě, jako by se zastavil čas, což donutí na chvíli zastavit i vás. Pokud jste obzvlášť velkými fanoušky ve starých kamenných mlýnů, zajeďte si ještě do Abala, na kopcích tam jsou roztroušené mlýny větrné.

Pro milovníky výše popsané atmosféry mám ještě pár tipu. Půl hodiny od Santiaga se nachází Ponte Maceira, impozantní most, široká řeka a kolem jen pár domečků. Nebo si zajděte na celodenní trip do chráněné oblasti Fragas de Eume. Oáza jako vyšitá!

Výlet do Verdes vám dokonale vyčistí hlavu
Hučení vody a stromů je balzám na duši
Staré větrné mlýny v Abalu
Oblast kolem starobylého mostu Ponte Maceira vás donutí na chvíli zastavit

4. PO STOPÁCH KELTŮ

Dalším místem, kde jsme si skvěle pročistili hlavu byl výlet za pozůstatky keltských opid, takzvanými castros.  Mimochodem, Castro je známé galicijské příjmení, a tedy můžete správně hádat, že rodina Fidela Castra patřila mezi galicijské vystěhovalce do Ameriky.

Vraťme se ale ke Keltům. V Galicii je keltská přítomnost i po staletích patrná, a tak na keltská opida narazíte hned na několika místech. Nejúchvatnější byla návštěva skalnatého výběžku nad oceánem, kterému se říká Castro de Baroña. Keltové tu žili první století před i po Kristu. Nicméně tam fouká tam tak moc, že já bych tam nevydržela ani den, natož dvě staletí! O kráse tohoto místa mě ale opět přesvědčily divoké vlny, rozkvetlé pobřeží a západ slunce nad oceánem. No posuďte sami!

Pokud byste si castros oblíbili, zajeďte si ještě ke Castru de Santa Trega, Castru de Vila Donga nebo k menšímu Castro de Borneiro. Dalším tipem by pro vás mohla být návštěva malých horských vesniček Piorneda a Cebreira. Ta první má dokonce jen čtyřicet obyvatel, kteří vás nechají nahlédnout do takzvaných pallozas. Jsou to předrománské stavby, kde pod jednou rákosovou střechou žili lidé spolu s dobytkem. Budova přitom sloužila i jako sýpka.

Zbytky keltských opid Castro de Baroña

Keltská přítomnost je v Galicii stále hmatatelná


5. ZA VODOPÁDEM A GENIEM LOCI DO SAN XUSTO

San Xusto jsme navštívili spolu s celým autobusem studentů – začátečnická erasmácká chyba! Bohužel jsme se tam už nestihli vrátit, ale kupodivu byl genius loci cítit i přes to neustálé cvakání selfíček a nekonečné rozpravy v minimálně deseti světových jazycích. Toto zákoutí bývalo poutním místem a veřejnými lázněmi. Lidé věřili, že zdejší voda je zázračná.

Nejprve projdete kolem poutní kaple z 15. století a pak se ponoříte mezi vysoké duby a kaštany obrostlé břečťanem, staré kamenné stavby pokryté mechem a kapradím a přes prastaré dřevěné lávky dojdete až k hučícímu vodopádu. To je přesně ta galicijská atmosféra. Pro milovníky vodopádů bych doporučila ještě Fervenza da Toxa, Poza da Ferida nebo Cascada de Río Barosa.

Ten pravý galicijský genius loci najdete v San Xusto
Přes prastaré dřevěné lávky dojdete až k hučícímu vodopádu
Ponořte se alespoň na chvíli mezi mechy a kapradí
Jeden z mnoha galicijských vodopádů Fervenza do Toxa
Ferveza do Ézaro je už poněkud turističtější destinací

6. KAŽDÝ POUTNÍK BY MĚL DOJÍT NA FINISTERRE

Pokud někdo nějaké místo z Galicie zná, je to buď Santiago de Compostela, anebo předpokládaný konec světa Finisterre. Ten je totiž po katedrále v Santiagu, druhou nejnavštěvovanější památkou v Galicii. Cabo de Finistere je nejzápadnějším mysem Galicie (a tedy celého kontinentálního Španělska) a měl by být oficiálním koncem Svatojakubské poutě. Při té příležitosti tam poutníci nechávají své prochozené boty a vztyčují vlajky svého národa. Správně by však měli spálit i své oblečení! Tím, že dojdete na Finisterre a počkáte si na západ slunce, podle mě vzdáte hold celé tisícileté tradici tohoto národa a zažijete jeden z nejmagičtějších okamžiků ve vašem životě.

Nad oceánem se tyčí také maják, jehož světlo dosáhne do vzdálenosti 65 kilometrů. Upozorňuje tak námořníky na to, že se blíží k jednomu z nejnebezpečnějších pobřeží na světě. Kolem tohoto mysu se totiž rozkládá takzvané pobřeží Smrti (Costa de la Muerte), kde častá mlha a nebezpečné útesy zapříčinily smrt nejedné posádky.

Opět tu mám ještě jeden tip navíc pro ty, kteří výhledy z mysů zbožňují a teprve takhle nad oceánem dokážou pocítit tu pravou svobodu. Zajeďte si také na nejsevernější mys Galicie a vlastně celého Iberského poloostrova – do Estaca de Bares. Tento mys sice není opředen tak magickou atmosférou, zato nabízí nádhernou přírodu, a to obzvláště na jaře, když všude kolem rozkvetou zářivě žluté keře.

Na Finisterre poutníci vztyčují vlajky svého národa
Zdejší maják varuje námořníky před nebezpečným pobřežím
Počkejte si na západ slunce a zažijete jeden z nejmagičtějších okamžiků vašeho života
Na Costa de la Muerte ztroskotala nejedna posádka
Nejsevernější mys Pyrenejského poloostrova Estaca de Bares
Vydejte se sem na jaře, když rozkvetou stovky žlutých keřů

7. ZA TAJEMNÝMI KLÁŠTERY A VÍNEM DO RIBEIRA SACRA

Oblast Ribeira Sacra se rozkládá podél břehů řek Sil a Minho, které se poté slévají v jednu. Na svazích hlubokých kaňonů se pěstuje výborné víno, v hlubokých lesích jsou rozmístěny staleté kláštery a tajemné stezky a vy to vše můžete objevit během jednoho celodenního výletu.

Do této oblasti se odpradávna stahoval nespočet mnichů a poustevníků, aby tu mohli svůj život zasvětit Bohu a nebyli ničím rušeni. Dnes se z některých klášterů staly luxusní hotely s puncem historie, takzvané paradory, jako je například Monasterio de San Esteban, založený už v 10. století. I přesto, že nebudete patřit mezi ubytované, můžete si prohlédnout nádvoří i křížové chodby.

Určitě se vydejte i k nejstaršímu galicijskému klášternímu souboru budov San Pedro de Rocas. Tento klášter byl založen dokonce už kolem století pátého. Dnes tam můžete navštívit výstavu věnovanou mnišskému řádu této oblasti a jeho životu v klášteře a podívat se do skalních jeskynních kaplí nebo třeba na bývalý hřbitov.

Nejkouzelnějším místem na Ribeiře pak pro mě byla návštěva kláštera Santa Cristina de Ribas de Sil. Mniši z této oblasti se věnovali pěstování vína a kaštanů. Myslím však, že největší výpovědní hodnotu mají fotky.

Abyste ale pořád jen neseděli v autě, zaparkujte u Pasarelas del río Mao a projděte si alespoň kousek z jedenáctikilometrové stezky vedoucí po dřevěných lávkách skrze husté lesy. V neposlední řadě bych Vám také doporučila dělat si zastávky na vyhlídkách, takzvaných miradouros. Těch je opravdu nespočet a jeden výhled je krásnější než druhý. Já určitě můžu doporučit Balcones de Madrid, nebo Mirador de Castro. Hojně navštěvovaný bývá také Mirador de Vilouxe, pro Pražáky je to ale v podstatě taková obdoba vyhlídky Máj.

Pro milovníky starých kamenných kostelů a klášterů mám ještě dva tipy: vydejte se do místa s názvem Muxía, kde je kostel přímo u moře, anebo naopak do hor navštívit Santuario de o Bolo nebo trosky kostela Cambados.

Pokud máte odvahu podívejte se na kaňon z Miradores de Castro

Pasarelas del río Mao je jedenáctikilometrová stezka božskou přírodou
Takový výhled se vám naskytne z vyhlídky Balcones de Madrid

Monasterio de San Sebastian byl založen už v 10. století
San Pedro de Rocas je nejstarší soubor klášterních budov
Atmosféra bývalého kláštera Santa Cristina de Ribas de Sil
O dalších šesti tipech z Galicie se dočtete zase nějaké příští úterý! Lucie má inspirativní účet na instagramu, běžte tam a užijte si krásné fotky z cest. (Ivana)

Lucie Lišková

Španělštině se věnuji od střední školy. Na vysokou do Olomouce jsem odcházela s tím, že bych ráda poznala Pyrenejský poloostrov jako celek, a tak jsem si přibrala i portugalštinu. Podobnosti, odlišnosti a vzájemné vztahy těchto sousedních národů mě začaly fascinovat natolik, že jsem se v roce 2016 rozhodla odjet na roční studijní pobyt, načerpat nové vědomosti, a především zkušenosti do místa, kde je střet španělské a portugalské kultury nejvýraznější – do Santiaga de Compostela, srdce Galicie. V současné době studuji na Masarykově univerzitě v Brně obor překladatelství a tlumočnictví španělštiny a všechny své zájmy a dovednosti zúročuji v cestovní agentuře specializujících se na Portugalsko. Mým největším koníčkem je už nějaký ten pátek cestování a s tím spojené fotografování či vytváření videí.

Lucie Lišková