Tento týden toho bude na blogu víc, ale bude to stát za to! Kristýna Omastová, autorka blogu Mnoho tváří Mexika pro nás připravila 9 tipů jak oslavit Día de Muertos. Kristýny blog si čtu od jeho začátků a sleduji ho i na facebooku. Věnujte mu pozornost a budete vědět, jak se slaví nejen Día de los muertos, ale i Velikonoce, zjistíte, jak se randí v Mexiku, nebo se můžete kochat několika cestopisy či získat geografický i gastronomický přehled o této rozmanité zemi. A já dokonce vím, že bude blog nový. Kristýnu čeká velká cesta po Latinské Americe.
A můj zážitek z mexických dušiček? Ono listopadové ráno roku 2001 jsme se probudila a na nočním stolku na mne čekala cukrová pomalovaný lebka, vůbec jsem nechápala o co jde. Rodina mi vše potřebné vysvětlila a na zbytek prázdnin nás vyslala do Acapulca. To byl veliký zážitek, v 16 letech sami na hotelu a odjížděli jsme se ukrýt zpět do DF před blížícím se hurikánem.
9 tipů jak oslavit Día de Muertos jako správný Mexičan
Día de muertos je jeden z nejoblíbenějších a nejznámějších mexických svátků; dokonce se vypracoval na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Svou podstatou- tedy připomínáním si zemřelých- se podobá českým Dušičkám, ale jeho průběh je o poznání veselejší, barevnější a hlučnější. Spíš než tichou pietní meditaci to připomíná - jak jinak- pravou mexickou fiestu, při které si sice vzpomíná na nebožtíky, ale tak nějak v duchu smíření se se životem i se smrtí, s přirozeným plynutím času, kdy lidé se zkrátka rodí a umírají, a proto nemá cenu kvůli tomu smutnit. Abyste mohli oslavit Día de Muertos i vy, sepsala jsem vám 9 tipů, jak na to. A rovnou si u toho prosvištíme nějaká základní španělská slovíčka!
- Zapomeňte na veškerou katolickou/západní věrouku, která nám říká, že čas plyne lineárně a že život začíná narozením a končí smrtí, která je tabu a nemluví se o ní. Naopak Día de Muertos vychází z předkolumbovské víry, ve které je čas cyklický a zrození i úmrtí jsou přirozenou součástí života. Není proto třeba se smrti ani mrtvých bát.
- Psychicky se připravte na to, že buď vy půjdete na návštěvu za mrtvými na hřbitov, nebo vás oni přijdou navštívit domů. 1. listopadu se setkáte s dušemi dětí a 2. listopadu s dušemi dospělých. Nezapomeňte je hezky pohostit podle toho, co měli rádi za života!
- Vyzdobte hrob vašich blízkých a udělejte si u něj s celou rodinou piknik, ideálně si přizvěte k poslechu i tanci skupinu hudebníků ve velkých kloboucích mariachi.
- Pokud je hrob daleko nebo se vám nechce dělat piknik na hřbitově, pozvěte si mrtvé domů: postavte si doma altar, čili oltář. Těch několik pater symbolizuje už od předkolumbovských dob různé úrovně podsvětí, na nejvyšší patro se dává fotografie zemřelého a dále se na něj pokládá ofrenda, čili obětina: svíčky, květiny, jídlo (v Mexiku je to nejčastěji mole, tacos, tamales, občas třeba i tradiční krocan), pití (nechybí tequila), voda jaky symbol života a očištění a pro dětské duše i hračky. Oltář nezapomeňte ovonit kadidlem incienso, abyste očistili domov od zlých dusí.
- Ukažte mrtvým cestu po světě živých vůní květů afrikánu, v Mexiku cempoalxóchitl [sempoalsočitl]. Můžete buď celými květy vyzdobit hroby a oltář nebo udělat z okvětních lístků cestičku k vám domů!
- Upečte si sladký pan de muerto, tedy chléb mrtvých, nebo si udělejte cukrové lebky calaveras de alfeñique
- Popusťte uzdu svému uměleckému já! Můžete skládat humorné/satirické/jemně sžíravé básničky calaveras, vystřihovat papírové vlaječky papel picado s námětem smrti, nebo se rovnou namalujte a převlečte za smrtku: pokud jste žena, budete Catrina, pokud jste muž, budete smrťák, tedy Catrín
- Podívejte se na disneyovský film Coco. A klidně si u toho uroňte slzičku, nebudete první, ani poslední.
- Přidejte s k mexické komunitě v Praze, která bude slavit Día de Muertos 3. listopadu v Náprstkově muzeu, a kde se můžete těšit na vše výše zmíněně: oltáře, pan de muerto, tamales, mariachi, básničky calaveras, a spoustu lidí převlečených za Catrinas a Catrines.
Tipy máte a ať už budete slavit české Dušičky nebo mexický Día de Muertos, vzpomeňte si v dobrém na své blízké, kteří už tu s námi nejsou, a užijte si to, protože kdy jindy než teď je dobrá chvíle si uvědomit, že život je jen jeden a tak je třeba ho žít naplno!
Kristýna Omastová
Ke své lásce k Latinské Americe jsem se doslova protancovala. V 17 letech jsem se náhodou dostala na kurz salsy u skvělého Mexičana Josého Luise, pak k tomu postupně přidala hodiny španělštiny a poznávání latinskoamerické komunity v Praze; když jsem se na konci gymplu rozhodovala, co dál, bakalářské studium španělské a portugalské filologie na FF UK byla jasná volba. Celkem přes tři roky jsem žila na různých místech v Mexiku, opakovaně cestovala do zemí Střední Ameriky, před čtyřmi roky jsem začala psát blog Mnoho tváří Mexika, vystudovala magisterský obor iberoamerikanistika- dějiny Latinské Ameriky. V současnosti se více než dva roky profesně věnuju integraci cizinců v ČR- jsem interkulturní pracovnice pro španělsky mluvící komunitu v neziskové organizaci a lektoruju integračně adaptační kurzy Vítejte v České Republice.
A protože změna je život, před pár týdny jsem dala v práci výpověď a koupila jednosměrnou letenku do Brazílie: od konce listopadu mě čeká půlroční cesta po Jižní Americe!
A nezapomeňte se kouknout na kulturní přehled na listopad, kromě dušiček v Náprstkově muzeu, tam objevíte i další možnosti, jak a kde oslavit Día de muertos. Mimochodem opravdu je to "jen" Día de muertos, já bych třeba psala Día de los muertos. Ale odborníci - Kristýna, Israel (manžel Evy) a mnoho dalších Mexičanů mě a mnohé další opravilo. Není třeba cpát členy všude, ale o tom až někdy příště.
