Dějiny umění Latinské Ameriky. Na cestě za poznáváním cizích kultur a možná i sebe sama

Když jsem vloni touto dobou měla v ruce svůj sešit, kde si zapisuju své povinnosti, úkoly i sny, psala jsem si jména potencionálních autorů, které bych chtěla na blog oslovit. Aby mne bavilo, co dělají, aby mne bavilo, kde cestují a aby mne bavili jako lidi a jako kamarádi. Chtěla jsem jejich příběhy předat dál. Už se mi to pár měsíců daří, a ještě pořád nemám můj seznam vyškrtaný.

Monika Brenišínová je moje kamarádka ze Střediska Ibero-amerických studií a já ji obdivuju za její práci, kterou tam odvádí. Je nadšená a je skvělá! Navíc vydala knihu Dějiny umění Latinské Ameriky (a to ji je něco málo přes třicet). Přečtěte si dnes o jejím nadšení, zamyslete se sami nad sebou a některými Moničinými odstavci... Pak běžte, a jestli máte rádi umění a jestli máte rádi Latinskou Ameriku, knihu si kupte, podle mne ji musíte doma mít.

Dějiny umění Latinské Ameriky. Na cestě za poznáváním cizích kultur a možná i sebe sama

První otázka, která mě napadla, když mě Ivanka oslovila s nápadem, abych napsala text o svoji vlastní práci byla, jestli to není tak trochu chucpe. A i když se mi Ivanka snažila moc mile vysvětlit, že není, já si stále myslím, že je. Následující řádky budu proto věnovat nejenom svojí knize, ale hlavně cestě, která k ní vedla.

Zatímco dnes je umění dostupné, není problém vypravit se na výstavu do Londýna nebo do Vídně, zajet si do Říma, do Paříže, případně si vyhledat jakékoli umělecké dílo a jeho autora na internetu, já jsem vyrůstala v době, kdy tomu tak nebylo a každá knihovna tak pro mě byla příslibem možných objevů. Hltala jsem jakoukoli knihu, na jejíchž stránkách jsem mohla poznávat umělecké projevy dávných civilizací, Mezopotámie, Starověkého Řecka a Říma a postupně tak pronikat do světa, který k člověku promlouvá beze slov. Do světa, který je mi od dětství bližší.

Umění je naděje, je síla, je energie

Umění mě fascinuje, přitahuje mě a láká, je mojí vášní. Profesí jsem badatelka, vysokoškolská pedagožka. Pracuji s vizualitou, obrazovými prameny a mojí prací tak je odívat do slov to, co vnímám, cítím, co žiju. Píšu, ideálně tak, aby vše bylo zpětně ověřitelné, dohledatelné, abych svým dílem přispěla do mozaiky vědění. Proces, o kterém neustále pochybuji, protože se odehrává na trase mezi mnou a světem, mezi mnou a tím druhým. Řeknu vám tajemství, ve skutečnosti totiž nevěřím, že lze svět popsat. Slovo je pro mě sluha, který je špatný pán. Ze světa v jeho celistvosti se při popisu stává pouhý stín, odraz skutečnosti. Nevěříte? Tak schválně… Už jste se někdy zamysleli nad tím, kolik toho lze říci například mlčením? A kolik toho lze říci pouze mlčením. Strach ze smrti, křehkost lidského bytí, lásku k partnerovi nebo dítěti, to vše lze vyjádřit jedním gestem, výrazem tváře, melodií, tahem štětce...

Slova jsou pro mě nástroj, který člověku umožňuje komunikaci s druhými, úspěšně se zapojit do sítě společenských a jiných vztahů. A proto přirozeně odvádějí člověka od sebe samého, protože jejich úkolem je přivést vás nikoli k sobě samotnému, ale k druhému člověku, začlenit vás do světa a umožnit vám v něm fungovat. (Ano, ano, i tady existují výjimky, jako například dialog, ale řekněte mi kdy a s kým jste si naposledy dobře a kvalitně popovídali…) Umění přivádí naopak pozorného diváka k sobě. Míří přesně, zasahuje lidské nitro teď a tady, rozeznívá struny duše, dotýká se hlubin, kterým se racionalita vzpírá. Umožňuje sdílet hluboké pravdy, které jsou ukryty v našich duších a tělech, před kterými se rozum, lapený v síti významů, marně ukrývá. Avšak tělo nás k nim neustále vrací. Ptáte se jak? Pracujete hodně a nežijete? Vaše tělo zkolabuje. Lžete si do kapsy? A pak se trápíte v kocovině nebo jiném rauši, protože se snažíte ulevit si, uniknout sami před sebou? Alespoň na chvíli se zbavit pocitu, že nejste na svém místě, že je něco ve vašem životě špatně? Jsou vám poslední řádky povědomé? Pusťte do svého života umění a nechte jej, aby vám pomohlo. Umění je totiž skvělým pomocníkem, a to nejenom na cestě za poznáváním cizích kultur, ale taky sebe sama.

Umění je pro mě naděje, naděje, že spolu lidé mohou skutečně komunikovat, vnímat se a sdílet svoje bytí napříč časem a prostorem. Je to pro mě meditace, místo, ve kterém se otevírají dveře do mého vlastního nitra, kde může racionalita splynout s emocemi a rozum s duší a tělem, místo, ve kterém se můžu setkávat s příslušníky starověkých civilizací, mimoevropských kultur, kde s nimi mohu promlouvat beze slov a objevovat jejich radosti i bolesti, naděje i obavy. I umění je jazyk, namítne možná někdo z vás. Ano, tak jako všechny lidské výtvory, je i výtvarné umění symbolickou formou, spletí významů, které můžu jako vědec odhalovat a překládat do současného jazyka. To taky přesně dělám, jsem překladatel, tlumočník, překládám a předkládám posluchačům a čtenářům jiné světy. Stavím mosty, které překlenují čas a vzdálenost, po kterých může čtenář přejít a objevovat dávno zmizelé světy a jejich obyvatele. Nabízím průvodce a slovníky, které umožňují poutníkům na cestě za poznáním potkávat se a dorozumět se s příslušníky jiných kultur. Spřádám sítě, díky nimž může pozorný čtenář přejít z jednoho systému přesvědčení do druhého. Nic víc, nic míň. Přesto každý, kdo se vydá na cestu za poznáním instinktivně tuší, že je tu něco víc, něco, co je všem lidem společné a co se vyjevuje v umělecké tvorbě.

Dráždí vás nějaké umělecké dílo a nevíte proč? Ponořte se do hlubin svého nitra a odpovězte si na otázky, které vám umělecký předmět klade. Pokud jste odvážní, ponořte se ještě hlouběji, přestaňte sami před sebou utíkat a vydejte se na cestu poznání a překonávání hranic poznání světa, poznání sebe sama. A jestli se bojíte, nebojte, právě umění vám totiž říká, že v tom vůbec nejste sami! Že všichni stojíme před stejnými otázkami, každý z nás, i všichni spolu. Umění je síla, energie, která vás může na této cestě provést a umožnit vám být v souladu se sebou samým.

Kniha Dějiny umění Latinské Ameriky

A teď už konečně k mé knize. Že a proč mě fascinuje umění už víte. Ale jak se tam dostala ta Latinská Amerika? Ano, za vším hledej Indiány, Karel May v tom sice prsty nemá, ale pár podobně vznešených děl by se na mé cestě ke břehům Latinské Ameriky našlo. A pak kniha Nový svět, bohatě ilustrovaná populárně naučná publikace z dílny historiků Nicolase Horderna, Simona Dresnera a Martina Hillmana, již vydal na sklonku osmdesátých let Albatros. A konečně sám božský Julio! Julio Cortázar, argentinský spisovatel, jehož román (ano, zase ta Rauyela) mi táta dal, když mi bylo šestnáct a pak už jsem hltala všechny latinskoamerické romány, které se mi dostaly pod ruku. A konečně Mexiko, moje velká láska a bolest.

Svět, který je nám povědomí, a který je přesto jiný. To je pro mě Latinská Amerika, zrcadlo Evropy a jejích dějin, který odkrývá Starému světu, co před sebou zahaluje. Není to ale obyčejné zrcadlo, jehož jediným smyslem je ukazovat druhému vlastní tvář, je to zrcadlo z obsidiánu, sopečného skla vzešlého ze země vulkánů a zemětřesení, regionu který má vlastní dějiny a pravidla. Právě ty jsem se pokusila shrnout v knize, jíž jsme se spolu s mými spoluautorkami Markétou Křížovou a Kateřinou Březinovou, rozhodly nazvat Dějiny umění Latinské Ameriky.

Kniha vznikla na základě stejnojmenných přednášek, ve kterých seznamuji posluchače s dějinami umění Latinské Ameriky od počátku po současnost a jejich specifiky, a které již přes pět let přednáším na půdě mojí alma mater, to je Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, a na základě přednášek Markéty Křížové věnovaných předkolumbovským kulturám. Na počátku knihy tak sice stál můj zájem o umění a Latinskou Ameriku, stejně tak jako přednášky z dílny Střediska ibero-amerických studií, přesto byla nejvýraznějším podnětem k jejímu vzniku Markéta, dříve vedoucí mojí práce, dnes moje kolegyně a přítelkyně, protože, kdo mě zná, tak ví, že mě by nic tak velikého jako napsat takovouhle velkou přehledovou bichli, a to ještě nikoli po dvaceti letech přednášení, ale na počátku něčeho čemu se vzletně říká akademická kariéra, prostě nenapadlo. Přesto jsem za ni nakonec ráda, protože doufám, že stejně tak jako moje přednášky, umožňuje čtenářům pronikat do nových světů a odhalovat jejich bohatství. A byť je to dílko popisné a popularizační, je plné obrazových ilustrací, jejichž fotografie pocházejí nejenom z mých rukou, ale především z rukou našich studentů, bývalých absolventů a přátel a ukazují, že se nám podařilo ve Středisku něco skutečně dobrého, a to přispět ke vzdělání mladých lidí, na které jsme hrdí a kteří se, snad i díky nám a naší knize, vydali poznávat kus světa.

A co na stránkách naší knihy najdete? Kniha je rozdělena do 7 kapitol a drží se tradičního chronologického schématu. Začíná jak jinak než úvodem, ve kterém se čtenář seznámí se základní terminologií či historií zájmu o dějiny umění Latinské Ameriky. Následují první dvě kapitoly, ve kterých vás Markéta Křížová seznámí s dějinami umění předkolumbovských kultur, zatímco první kapitola je věnována Mezoamerice, druhá Andám. Dvěma jádrovým oblastem, ve kterých se rozvíjely vysoké indiánské civilizace jako byli Inkové, Aztékové či Mayové. Text pokračuje kapitolami, které pocházejí z mého pera, ve kterých provádím čtenáře dějinami umění v období dobývání a kolonizace Nového světa, přes období nezávislosti až po současnost. Kniha končí kapitolou Kateřiny Březinové, jež se věnuje umělecké tvorbě obyvatel USA hispánského původu. Protože umění Latinské Ameriky je specifické, rozhodly jsme se zařadit i slovníček pojmů, které by čtenář jinak obtížně hledal, protože se ve spojení s uměním Starého světa nepoužívají. A konečně, protože pro většinu z nás je i přes stále větší a větší dostupnost Latinská Amerika stále regionem vzdáleným a obtížně dostupným, rozhodly jsme se ještě začlenit na závěr seznam muzeí, galerií a jiných institucí, které se uměním Latinské Ameriky zabývají včetně dostupných internetových zdrojů.

Monika Brenišínová

Zájem o Indiány a dobrodružné knihy obecně mě doprovázel již od dětství. Tři mušketýři mě dovedli k francouzštině a studiu na jazykové základní škole. Logickým pokračováním pak bylo bilingvní studium na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze. Odtud vedly moje kroky na FHS UK aka Fakultu hledání smyslu, což se také podařilo a mě bylo po několika letech studia zaměřeného na dějiny umění jasné, že moje další kroky budou směřovat k iberoamerikanistice. Tak se taky stalo.

Iberoamerikanistiku jsem vystudovala ve Středisku ibero-amerických studií. Doktorskou práci věnovanou mým milovaným klášterům a evangelizaci domordců jsem obhájila v roce 2017, poté co jsem absolvovala stáže v CEFRESu. Ve Středisku, kde jsem přednášela od roku 2014 jsem již zůstala. V průběhu svého studia a práce jsem se zamilovala do Latinské Ameriky a propadla jsem zvláště Mexiku, kde mám mnoho vynikajících přátel, a jehož různorodost a bohatství mě nikdy nepřestanou fascinovat. A tak jsem ve svém srdci zůstala rozpolcena mezi dvěma zeměmi, Starým a Novým světem, realitou a fantazií. Jak říká Chavela Vargas, moje oblíbená mexická zpěvačka: „Nosotros los mexicanos nacemos donde nos da la rechingada gana!“

A nezapomeňte, že už několik skvělých spolužáků ze Střediska Ibero-amerických studií poslalo do světa své články tady na blogu.

Eva Kubátová

Fúze hispánského Santa Clause s indiánskými rytmy

Interkulturní pohádka o Panně Marii Guadalupské

Jak být matkou v Mexiku a nezbláznit se z toho, díl první

Jak být matkou v Mexiku a nezbláznit se z toho, díl druhý

Lukáš Perutka

Charaktery z mexického metra

Lillyam González

¿Embarazado o embarazoso?

Huevos pericos

Palabras parecidas

Piña colada

En español una r hace la diferencia

Eleni Dimelisová

Mayské hieroglyfy

Kristýna Omastová

9 tipů jak oslavit Día de Muertos jako správný Mexičan

Chcete se učit španělsky?

Hola, me llamo Ivana Kudrnová a španělština je mým životem. Jsem lektorkou španělštiny, autorkou projektu Španělština do plavek a pomáhám lektorům profesionálně učit (nejen) online v projektu Digitální lektoři. Mám za sebou 16 let praxe, stovky studentů, tisíce hodin a situací. Španělštinu jsem studovala a žila jsem ve španělsky mluvících zemích. Do kurzů dávám své hispánské já a těším se, až probudím to vaše.