Když jsem si koupila letenku na španělský sever a měla v plánu se podívat od Bilbaa do Santiaga de Compostela, narazila jsem na Lucku Liškovou (mimojiné Lucka je nejčastější jméno přispěvatelek na blogu). A po přečtení článku od této slečny, jsem se rozhodla si Galicii nechat na jindy a na samostatnou výpravu. Vždyť musí být úžasná, nádherná... Přečtěte si sami a pokochejte se fotkami. A když budete mít chuť, vyrazte a dejte mi pak vědět. A já vám (i sobě) slibuji, že články o moji květnové cestě severem budou brzy.


Galicie, tak trochu jiné Španělsko

Na úvod je nutné říct, že Galicie je úplně jiné Španělsko, než jaké si ho většina lidí představuje. Ještě před pár desítkami let to byl téměř neprobádaný kus země, v poslední době však díky popularitě svatojakubské poutě získává na popularitě i sever Španělska. Tisíce poutníků mířících do Santiaga de Compostela, kteří si vybrali severní trasu každoročně obdivují specifické kouzlo „España Verde”, neboli „Zeleného Španělska“. Severní Španělsko je pro nás Středoevropany sice o něco menší exotika, zato však nabízí pohled na novou kulturu skrze to, co je nám známé, a to bez davů turistů, úžehů a střevních problémů, které s s přímořskými letovisky kdekdo spojí.

Nespoutaná příroda, stromy obrostlé břečťany, kameny obrostlé mechy- to jsou galicijské lesy

Pobřeží v létě- divoké vlny, teplý vítr a barevné květiny

Galicie je ideální destinací pro milovníky přírody, tradic, historických kamenných staveb, mlhy, deště, příjemných hospůdek a výhledů na nekonečný oceán. Nabízí však mnohem více a já vám ukážu, že v Galicii se můžete také v mžiku cítit jako na Bahamách, v Irsku nebo romantickém filmu Rosamunde Pilcher.

Galicie je velice specifická hned z několika důvodů. Jedná se o pomezní region mezi Španělskem a Portugalskem. Portugalština má v Galicii svůj původ a galicijština je tak jakýmsi mixem obou jazyků. Národní identita je jedno velké téma. Část obyvatel podporuje separatistické hnutí, podobně jako Katalánsko. Většina obyvatel je na svou zemi a její osobnosti velice pyšná. Někteří dokonce odmítají standartní španělštinou mluvit, a ti co se pro cizince snaží, ze své přirozenosti opět brzy sklouznou ke své mateřštině, kterou dnes a denně ve svých domovech mluví.

Před návštěvou této autonomní oblasti Španělska je rovněž nutné si uvědomit, že Galicii omývá studený Atlantský oceán a tak, pokud nejste otužilci, se po většinu roku nesmočíte, ale věřte že když narazíte na pláže jako z Karibiku, alespoň se o to pokusíte. V červnu už uvidíte místní, jak v galicijských vodách probouzejí svou energii, ale vy budete rádi, když si na chvilku smočíte paty. Nicméně také díky tomu ale najdete pláže téměř prázdné, naprosto čisté, a nikde v okolí neuvidíte žádné hotely a stánky se suvenýry. Ocitnete se tak na místech, připomínajících ráj, která budete moci mít celá sami pro sebe.

Islas Cíes jsou ostrovy s jedněmi z nejkrásnějších pláží světa
Galicijské pobřeží je poseto rybářskými vesničkami a přístavy

O Galicii se také všude dočtete, že je to nejdeštivější region celého Španělska. Je pravda že deštník si můžete koupit v každých suvenýrech a mít jeden u sebe v batohu není vůbec špatný nápad, nicméně si myslím že vzhledem ke stále se zvyšujícím teplotám, ani v Galicii už ty srážky nejsou, co bývaly. Kamenná města byla vystavěna tak, aby se místní kdykoli mohli schovat před deštěm v nějaké tom podloubí, a často se také setkáte s úslovím „Si xove, que chova!“ které znamená, „Prší? Ať si!“. Místní s deštěm vyrostli a mají ho rádi, a neberou ho jako překážku. O to víc si alespoň užívají ty slunečné dny, kdy zahrádky kaváren praskají ve švech a po ulicích se prohání kluci v lakýrkách a holčičky s pentlemi ve vlasech, jako by vypadli z katalogu. Turistům, ale po jisté době, může být nepříjemná všudypřítomná vlhkost v bytech a zažít několik slejváků, kdy prší horizontálně, a dokonce i od spodu nahoru, přičemž vám vítr vyrve deštník z ruky, nadzvedne pršiplášť a chrstne vám pod něj pěknou dávku studené vody není úplně příjemné. To si pak alespoň připadáte, že konečně zažíváte tu pravou Galicii a že máte o důvod víc zajít si na horkou čokoládu s churros.

Na Finisterre, pomyslném konci světa, několik koz dennodenně pozoruje oceán

Zatažené nebe, ostrůvky husté mlhy roztroušené po hlubokých lesích, kde i kmeny stromů jsou obrostlé břečťany a mechem, opuštěné kopce a v nich se potulující poutníci odpradávna zavdávali příčinu k báchorkám o čarodějnicích a strašidlech. Mezi suvenýry často najdete různé amulety k ochraně proti zlým silám. Nejznámější je symbol ruky se zkříženým palcem tzv. figa. Tu můžete najít i ve formě klepadla na domovních dveřích. Pro ochranu proti zlým duchům se také vařívaly různé lektvary, z nichž dodnes můžete v některých podnicích ochutnat Queimadu. Čirá kořalka smíchaná se zrnky kávy a pomerančovou kůrou se ve velkém kotlíku zapálí a pomocí naběračky se hořící tekutina z výšky přelévá zpět do kotlíku a u toho se odříkává ochranné zaklínadlo. Věřte mi, že taková magie si vás naprosto získá.

Galicii často zahaluje mlha, která při úsvitu a západu slunce působí naprosto čarovně

Z takového představení je pak nejlepší odebrat se do hospůdky, kde se kolem stolu sejdou folklorní muzikanti a do noci zpívají tradiční písně. Nástrojem, který při tom nesmí nikdy chybět jsou dudy. Jejich zvuk se rozléhá i přes den po náměstích a u hlavních památek v zemi. Dudáci tak nahrazují kytaristy, kteří postávají s prázdným futrálem a čekají na příspěvek za svůj um. Než se z hospůdky vydáte domů, rozhodně si objednejte chobotnici, tradiční pokrm, připravovaný s paprikou a olejem na způsob „a feira“. Zajíst jí můžete papričkami Padrón. Dejte si ale pozor, u těchto papriček nelze nerozeznat pikantní od sladké, protože oba druhy rostou na jednom stonku! Další kuriozitou je pak pro nás Čechy sýr Tetillas, který se jí s plátky kdoulové marmelády nebo jeden z nejdražších korýšů na světě zvaný „percebes, při jejichž výlovu lidé dennodenně riskují své životy. Tradičních galicijských dobrot je ale nespočet, rozhodně by vydaly na samostatný článek. Nic ale nezkazíte tím, když si zajdete na trh pro čerstvou rybu, u které si pak vypijete lahvinku vína Albariño a zajíte to zákuskem z mandlí, vajec a cukru Tarta de Santiago.

Polbo á feira je tradiční galicijský pokrm

Většina poutníků, kteří do Galicie přijdou (dnes už ale zdaleka ne kvůli ostatkům svatého Jakuba), dojdou do katedrály v Santiagu de Compostela a odtud většinou hned odlétají zpět do svých domovů. Myslím si, že to je velká škoda, protože jen samotné Santiago de Compostela je tak fascinující město, že by tam člověk mohl strávit skoro týden a pořád by měl co vidět a dělat. Nemluvě o přírodních krásách v okolí jako jsou Ostrovy Cíes s bílými plážemi a azurovým mořem, keltská opida na větrných pobřežích oceánu, obrovské kaňony na jejichž úbočích jsou rozesety vinice, tajemné kláštery v hlubokých lesích, termální koupele na březích řek, rybářské vesničky, divoké vodopády, stovky let staré mosty a mnoho a mnoho dalšího. Ale o tom třeba zase někdy příště.

Santiago de Compostela je hlavním cílem poutnických cest
Téměř panenské ostrovy s netknutou přírodou jsou galicijským pokladem
Údolí řeky Sil, nazývané také jako Ribeira Sacra, je bohaté na výhledy i vinice
Tyto menhiry vznikly v upomínku obětem frankismu
Většina domů je postavena z kamene
Základy keltských opid je možné navštívit hned na několika místech
Takzvané pazos vypadají jako obdoba našich hradů a zámků, jedná se však o panská vesnická sídla
I to nejmenší město nabízí odpočinek v parku s fontánou

Nicméně jedno je už teď jisté. Ať půjdete kamkoli, západy slunce tak blízko oceánu vám vezmou dech!


Lucie Lišková

Španělštině se věnuji od střední školy. Na vysokou do Olomouce jsem odcházela s tím, že bych ráda poznala Pyrenejský poloostrov jako celek, a tak jsem si přibrala i portugalštinu. Podobnosti, odlišnosti a vzájemné vztahy těchto sousedních národů mě začaly fascinovat natolik, že jsem se v roce 2016 rozhodla odjet na roční studijní pobyt, načerpat nové vědomosti, a především zkušenosti do místa, kde je střet španělské a portugalské kultury nejvýraznější – do Santiaga de Compostela, srdce Galicie. V současné době studuji na Masarykově univerzitě v Brně obor překladatelství a tlumočnictví španělštiny a všechny své zájmy a dovednosti zúročuji v cestovní agentuře specializujících se na Portugalsko. Mým největším koníčkem je už nějaký ten pátek cestování a s tím spojené fotografování či vytváření videí.

Lucka Lišková

Lucky Instagram