Důvody proč se učit španělsky nebo obecně cizí jazyky určitě dáme během pár vteřin dohromady - cestování, lásky, studium, práce, zájem, literatura... Umíme asi najít i důvody proč se cizí jazyk neučit - nemáme čas, chuť, vytrvalost nebo nás to vůbec nezajímá a nebaví. V Jitčině fejetonu se dočteme k čemu všemu se taková španělština může hodit. Nebo nehodit? Jitku znám přes svého muže a jiné kamarády už skoro deset let. Skoro vždycky běžela na nějaký jazykový kurz, nebo nasazovala batoh a čekala ji dobrodružná cesta. Teď si nasazuje šátek s malou Martinkou uvnitř a vyráží za každodenním dobrodružstvím. Snaží se vyhrát nad němčinou v Mnichově, kde právě žije.


Kdo by se španělštinu učit neměl

Na kurz španělštiny jsem se dostala díky kamarádce Domče, která chtěla jet na Erasmus do Španělska. Měla vždycky dobrý nápady, třeba jít studovat stavárnu, a tak jsem se k ní v obou případech přidala. Sice na dlouhý debaty s cizincema už mám angličtinu a místo jazykové platonické lásky obsazené francouzštinou, ale třeba se mi i ta španělština bude v několika zemích hodit, cestuju totiž moc ráda.


Ne že bych nakonec španělsky uměla bůhvíjak, ale pár potřebných slovíček se mi vybaví. Asi protože je v porovnání s ostatními jazyky jednoduchá anebo protože v institutu jí prostě umí učit dobře. Například nás učili, jak si skákat do řeči a kterýma slovama přerušit španělskou řeku slov, něco jako: jo, fakt? No, neke! Jinak prý by si Španěl myslel, že Vás jeho vyprávění nezajímá. Takže pokud nechcete nikdy nikomu skočit do řeči, tak se španělštinu neučte.


Když už Domča byla na tom Erasmu, musely jsme ji s kamarádkou Ančou v Granadě přece navštívit. Cestou jsme bydlely v Barceloně u jednoho Španěla, co nás naučil vařit madridskou paellu, prolezli jsme s ním všechny schovaný neturistický tapas bary a pak jsme stopovaly celý den do Girony (neboli lowcost airport Barcelony), kam nás nakonec hodil jeden pán až další den brzo ráno. V Granadě jsme jedly okrasný pomeranče, protože nám po letu s Raynairem už nezbývalo moc peněz a večer jsme vyrazili do studenstkýho baru s pivem do půlnoci zadarmo. Pokud si pod slovem cestování představujete jen vieweghovský zájezdy strávený na hotelu s autobusem Čechů a celý týden si stěžujete, že to pivo je tam hnusný, tak se, prosím, španělsky neučte. Aby vám chudáci místní ty stížnosti na pivo nerozuměli.

Board of European Students of Technology, Thessaloniki, Řecko

Španělština se mi nehodí jenom ve Španělsku. Při cestování s Verčou po jižní Itálii jsme u jednoho Itala v Bari spolu-couchsurfovaly (=byly jsme ubytovaný v jednom domě) s holkou z Jižní Ameriky (možná Venezuely? To je jedno.) Ta holka cestovala po Evropě a neuměla ani slovo anglicky. Spolíhala na to, že vždycky potká někoho, kdo španělsky umí. A jo. Potkala. Todo el mundo habla espaňol. Ale kdo nerad na cestách mluví, se učit španělštinu nemusí.


Také jsem nakonec vyrazila do Jižní Ameriky, do Peru. S partou kamarádů jsme navštívili místní highlighty a to bez využití tamějších „cestovek“. Zvládli jsme se dostat na Machu Picchu lokálním auto/pěškobusem a ne drahým turistickým vlakem, jedli jsme všechno a jenom někdy jsme pak litovali, dojeli jsme na solné terasy Maras místní linkou a...

Setkání na lodi, Jezero Titicaca, Peru

Nejvíc mě těší ochota a otevřenost, se kterou se k Vám začnou domorodci chovat, pokud se snažíte mluvit jejich jazykem. Jen pak můžete nahlídnout pod pokličku cizí země. Co si tu doma vaří, co poslouchají za hudbu? Proč chodí vždycky pozdě na sraz a proč párty začíná až po půlnoci? Jak popojet zadarmo vlakem cestou do Santiaga? A proč Enriqueho neposlouchají už ani puberťačky? Proč je portugalština tak vtipná? Co si tady ti lidé myslí o životě? Cestování a poznávání místních lidí a místních pohledů na svět Vám otevře oči. Člověk pochopí spoustu souvislostí, zahodí naše malicherné starosti za hlavu, svět je krásný a cest je nekonečně moc.

Neučte se španělštinu, necestujte a hlavně nemluvte s cizími lidmi. Možná byste jinak našli odpověď na otázku Vesmíra, Života a vůbec.

Zima jak na Sahaře, Maroko

Jitka Gsinn

(nar. 1988 v Praze)
Po bláznivém studiu gymnázia vedle blázince v Bohnicích se vrhla na neméně bláznivá studia Architektury a Stavitelství na Fakultě stavební, ČVUT v Praze, která zakončila magisterským titulem v oboru Budovy a prostředí. Profesí je stavební projektantka, měla štěští na firmu, kde se s klienty mluví francouzsky, takže ji to dokonce zavedlo na krátkou práci i do Francie. Ráda cestuje, hlavně low-cost, to si to člověk víc užije a cestou fotí bláznivé domy a bláznivé lidi. Od roku 2007 je členkou couchsurfingu – mezinárodní sítě hostitelů a ubytovaných, a od té doby stihla mnoho gaučů v různých zemích navštívit. Chodila do skauta, hrála softball, zpívala a hrála na klavír a navštěvovala nespočet pražských jazykovek. Po povinné školní angličtině a francouzštině si přidala španělštinu pro cestování, pak švédštinu kvůli Erasmu v Göteborgu a nyní se učí německy, i když se tomu roky vyhýbala. Vzala si Němce, mají dceru a žijí nyní v Mnichově. Má moc ráda pivo a čokoládu, každé zvlášť.

Jitka na Machu Picchu, Peru

A já tedy úplně nesouhlasím s tím, že španělština je lehká :) Je skvělá pro start! Velmi rychle do ní proniknete, naučíte se výslovnost, základy, domluvíte se všude, kde potřebujete. Na to je španělština nejlepší, to na ní miluju nejen já, ale i nadšení studenti. Jen pozor, ona je i dost zákeřná, slovesa se časují ve všech osobách, ve více než 15 časech, nad rozdíly mezi výrazy pro sloveso být často stojí rozum, atp. Ale od rozjedu do této fáze je vždy dost času a není to nepřekonatelná překážka.