Jestli někdo umí psát o svých cestách, tak je to Vlaďka. Pokaždé mám chuť se sbalit a vydat se na cesty. Ale tentokrát si nejsem úplně jistá. Vypadá to, že před dovolenou v Málaze je třeba dát si dovolenou. A nebo si jen přečíst tento článek a být připraven.

Málaga, město co nespí

Je 3:03 ráno. Někdo by řekl nekřesťanská hodina. V centru Malagy čas, kdy se do ulic vřítí popelářská auta, polykají sklo a staré včera. Zvuky se odráží jeden od druhého, od kamenných zdí a smíchu opilců. Půlnoční karneval se hlučně šine k ránu. Moje úzká postel na studentské koleji, hned vedle katedrály de la Encarnación, by mohla ležet přímo na ulici. Jsem dokonale probuzená a propojená s životem v ulicích pode mnou.

Je jedno, že přes den je v březnové Málaze milosrdných osmnáct stupňů, vane vánek, voní eukalypty a šplouchá moře. Málaga má ve dne noc. Kdo vstane před dvanáctou budiž pohoštěn pivem a kopečkem oliv. Obědy se nepodávají před půl druhou. Vyhlášenou pochoutkou je pečená ryba v uhlí, které doutná v malých loďkách před každou restaurací, ale když si ji zkusím objednat první den, dostanu bramborové krokety, druhý den fish and chips a třetí den to přestanu zkoušet. Sedmnáctý březen začíná protestem proti ozbrojenému napadení Ukrajiny Ruskem. Od rána se šikujou kamiony, traktory a náklaďáky na hlavní promenádu, odkud se tenhle plechový had plazí výhružně směrem na východ. Večer je vše zapomenuto, město se převleče do zelené a slaví svatého Patrika.

IMG_20220320_205624.jpg

Z pohádky tisíce a jedné noci

Válka tady naštěstí nepřerostla v opravdovou hrozbu, a tak Málagou hýbe spíše Málaga. Opustím ji a autobusem se vydávám do slovutné Alhambry v Granadě. Impozantní komplex maurských paláců a později sídla Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského je nad síly jednoho odpoledne. Připadám si jako kulový blesk, který se žene palácovými zahradami, pevností Alcazabou a dohořívá v karamelové zmrzlině, kterou polykám ještě při zpáteční cestě do Málagy.

Ráno mám kruhy pod očima a spálené čelo ze včera. Tentokrát jedu do Rondy a nechávám si na ní o krapet víc času. Nedobytné město na skále má půvab arabské pohádky. Ale víc než dovnitř hledím ven do krajiny. Z jedné strany hory, z druhé strany hrbolaté zelené kopce se mi vrývají do duše a slibuju si, že se sem vrátím a dojdu na Gibraltar, který je jen sto kilometrů odtud.

Modlím se za tichou noc. Zbytečně. Před čtvrtou se budím z upoceného sna o jaderném útoku do horečky sobotní noci za oknem. Dopoledne snídám tradiční mastnou pochoutku churros s horkou čokoládou a plánuju alespoň krátké patnáctikilometrové camino.

Fetiš bary v Torremolinos

Vyjdu přímo z kavárny na Plaza de la Constitución a jdu podél rozbouřeného moře na jih. Tohle je největrnější část Málagy. Všechny vlasy se mi vyfoukají na jednu stranu a v uších i vlasech mám nánosy písku. Cesta končí ve městě Torremolinos. Na pozdrav příchozím vlaje duhová vlajka a na promenádě málem spadnu do podzemního fetiš baru Alcatraz. Později si na jejich webu čtu, že je jen pro muže, kteří se nebojí dát najevo svou maskulinitu. Když se ke mně přiblíží muž s vánočním stromkem na svetru a dotazem, zda mi může poradit, spěšně se odporoučím do kavárny na palačinku s nutellou. Nutela došla, a tak dostanu nejhnusnější věc svého života, palačinku tlustě promazanou burákovým máslem. Vedle mě sedí rodina se dvěma dětmi na dovolené a ptají se servírky, co by jim doporučila ve městě k vidění. Španělka v zástěře a respirátoru sdílně vypráví, že město se soustředí na gay komunitu, a proto jsou v celém městě jen dvě dětská hřiště. „Děti dovedou být tak hlasité,“ dodává. Nemohu s ní nesouhlasit, ale jinak mě ušmudlané Torremolinos nenadchne. S pachutí burákového másla jdu na vlak, za patnáct minut jsem na letišti, kde mě čeká noční let do Prahy. Vzdávám se představy, že se ještě někdy vyspím.

Vlaďka Coufalová

Ahoj, jsem Vlaďka Coufalová a když jsem končila studia historie na Filozofické fakultě UK řešily jsme se spolužačkou, co tak asi může člověk s historií v životě dělat za povolání. Podívala se na mě a říká: „S historií můžeš dělat úplně cokoliv“. Toho se držím. Mám ráda cizí jazyky, obzvlášť francouzštinu a hebrejštinu. Už třetí rok jsem frekventantkou výcvikového programu analytické psychologie vycházející z praxe C. G. Junga. V současné době pracuji pro Evropské strategické fórum pro výzkumné infrastruktury. Samozřejmě miluju cestování, ale ještě víc jen bytí v neznámých zemích.


Vlaďka má na blogu ještě další články, které si musíte přečíst

Za trochu lásky šel bych světa kraj - Camino Primitivo do Santiaga de Compostela
Migrant není mimozemšťan. Prostá lidská solidarita pomáhá uprchlíkům na Kanárech.
Svatojakubská cesta na Kanárech
Veverky a zlaté písky na Fuerteventuře
Pouť k mysu svatého Vincence

Chcete se učit španělsky?

Hola, me llamo Ivana Kudrnová a španělština je mým životem. Jsem lektorkou španělštiny, autorkou projektu Španělština do plavek a pomáhám lektorům profesionálně učit (nejen) online v projektu Digitální lektoři. Mám za sebou 16 let praxe, stovky studentů, tisíce hodin a situací. Španělštinu jsem studovala a žila jsem ve španělsky mluvících zemích. Do kurzů dávám své hispánské já a těším se, až probudím to vaše.