Cesty ke španělštině jsou různé, stejně tak jako důvody a motivace, proč se ji začít učit. Jednu z cest vám dneska představí Kika Šrédlová, online lektorka němčiny a autorka projektu Kika's German. Pojďte si přečíst o tom, proč se začala španělsky učit v Německu na Erasmu a inspirovat se třeba do konverzačních tandemů.

Vždycky, když na mne na facebooku vybafne její projekt nebo nějaký její post, vzpomenu si poslední měsíce na to, jak jsem do letošního roku 2020 vstupovala s nápadem, že se začnu učit německy. Proč? Abych se znovu po letech stala studentem jazyka a mohla být lepším lektorem. Abych se poprvé učila nějaký jazyk, protože chci já a ne protože ho mám ve škole a hlavně. Abych si dokázala, že to jde! A abych se domluvila na horách u stánku s občerstvením i cestou za kamarády do Düsseldorfu. Jenže se neučím zatím nic. Cestu mi zkřížil koronavirus a následné spuštění Digitálních_lektorům - kde učíme lektory jazyků učit online.


Moje cesta ke španělštině

Španělština se stala mým koníčkem – symbolem relaxu, rytmické hudby, opálených sexy mužů, dovolené a léta.

Španělsky jsem se, k velkému překvapení všech, začala učit v Německu. Na Erasmu jsem potřebovala nasbírat nějaké kredity navíc, které by mě nestály tolik námahy a tak jsem se rozhodla, po němčině a angličtině, věnovat třetímu jazyku.

Jazyk pyrenejského poloostrova jsem si vybrala zejména proto, že je ideálním jazykem pro cestovatele (domluvíte se jím ve více než dvaceti zemích světa) a už v roce 2013 jsem se na Fuerteventuře naučila první slůvka: ,,la cuenta porfavor, la manta porfavor", která bylo načase zužitkovat.

Pokroky – od A.0

Vlastně ani nevím, jak je možné, že jsem se španělsky naučila tak rychle. Je ten jazyk opravdu tak jednoduchý? Je to tím, že jsem se učila s rodilou mluvčí od naprostého začátku anebo je to prostě proto, že jsem si ten jazyk dobrovolně vybrala, chtěla se ho učit a přistupovala k tomu zodpovědně a dospěle? Těžko říct. Němčinu jsem se učila od třetí třídy základní školy, a až ve dvaceti jsem začala mít pocit, že trošičku rozumím a až po dalších pěti letech jsem si byla v němčině opravdu jistá. Anglicky se sice domluví celý svět, otázkou však je, na jaké úrovni, a tak ačkoliv jsem si myslela, že anglicky mluvím docela dobře, tak mě všemožné pošklebky a narážky na Czenglish přivedly po patnácti letech znovu do kurzů angličtiny a stále mě to stojí kupu nervů.

Španělština však prochází mým životem hladce a čistě, stále jen v pozitivním slova smyslu. Nikdy jsem z ní nemusela skládat žádnou těžkou zkoušku, ani mě nikdy nikdo nenutil, abych se jí učila, zkrátka se stala mým koníčkem a volno-časovou aktivitou.

Jak to začalo?

Zapsala jsem se na univerzitě na španělštinu pro začátečníky a po prvních dvou lekcích jsem litovala. Naše učitelka pocházela z Kolumbie, neuměla německy, nebo se tak minimálně tvářila a její jihoamerická energie prýštila na celou třídu – nerozuměli jsme však ani slovo. "Pregunta? Pregunta?" blábolila Galindo a já jsem si pořád říkala: "Co po nás sakra chce?" Nevěděli jsme, na jaké straně si máme otevřít knihu ani proč pořád říká: "libro blanco, libro rojo," jen jsme tupě zírali.

Někoho to demotivovalo a z kurzu odešel, já jsem se však kromě 90 minut dvakrát v týdnu začala učit i doma. Poctivě jsem si projela učebnici a přeložila slovíčka. Vypisovala jsem si všechno, co by následující lekci mohla chtít a stále jsem si dokola opakovala fráze, které můžeme použít při seznamování. V zoufalosti jsem o pomoc požádala Jaru (také jsem si nejprve myslela, že se jmenuje Jára, ale je to Chara :D), jednadvacetiletou Španělsku. Ona se potřebovala naučit základy němčiny, a já zase španělštiny. Scházely jsme se v kavárně, rukama a nohama jsme si vysvětlovaly, jak se co řekne španělsky a jak německy – občas pomohl slovník či angličtina.

Nakonec jsem si po osmi měsících intenzivního kurzu odnesla certifikát A2, aniž bych to nějak plánovala. Byla jsem do španělštiny nadšená a nabyté znalosti jsem si okamžitě zkoušela na každé erasmácké párty, kde jsem vyhledávala Kolumbijce a Španěly.

První cestování se španělštinou

S kamarádkou z kurzu jsem po pěti měsících vyrazila do Španělska. V Německu jsou dlouhé prázdniny mezi semestry, trvající asi šest týdnů, v závislosti na zkouškách, a tak jsme času využily k cestování. Projely jsme stopem Portugalsko, Španělsko a Andorru a naučené fráze z A1 kurzu opakovaly i několikrát denně. Myslím, že monolog o tom, odkud jsme, kam jedeme a kde spíme, asi nikdy nezapomenu. Také slova jako benzínka, ubytování zdarma či rozdíl mezi číslovkami s pětkou mi budou dlouho ležet v hlavě. Ono je to sakra rozdíl, když Vás někdo sveze 15 nebo 500 kilometrů.

Po certifikátu

Přes prázdniny jsem nechala učebnice v šuplíku, s tím, že se ke španělštině zase vrátím. Občas jsem se naučila nějaké slovíčko, ale vždycky jsem měla něco lepšího na práci, a tak jsem na ni nakonec více jak rok ani nepomyslela. Ono to samostudium má trochu nevýhodu – když člověk nemusí, tak se mu nechce – a prokrastinuje a prokrastinuje, až nakonec úplně zapomene, proč by se vlastně měl učit.

Comeback – Španělština jako Hobby

Před rokem jsem se ke jazykům opět aktivně vrátila. Začala jsem pracovat jako lektorka němčiny a uvědomila jsem si, že bez pomoci ostatních se k učení nedokopu, a že už jsem vlastně skoro všechno zapomněla. Pořád jsem se vymlouvala, že nemám čas chodit někam na kurz, a že v Boleslavi určitě nikdo španělsky mluvící nežije atd. Jenže vzhledem k tomu, že sama učím němčinu přes Skype, vím, že to jde i jinak. A tak jsem si na internetu našla soukromou lektorku, která mi pomohla najít ztracená slova i gramatiku, jež stále někde vzadu v hlavě ležely a čekaly na svůj návrat.

Španělština se stala najednou mým koníčkem. Strašně mě baví povídat si s lidmi a pro mě osobně je to nejlepší způsob učení. Číst si, učit se gramatiku a slovíčka – ano, je to důležité, ale není to pro mě to hlavní. Já zkrátka potřebuji komunikovat, a poslouchat ostatní. Stejně tak, jako mi v hlavě utkvěla slova naší lektorky z Kolumbie, jsem nasávala slova mých online učitelek.

Tandem

Kromě placené lekce jednou týdně jsem opět zkusila štěstí a zapátrala po někom, kdo by si se mnou povídal výměnou za mé znalosti. Když to jde osobně, půjde to třeba i online, říkala jsem si. A taky jó. Ve facebookové skupině Španělé v ČR jsem si našla Jordiho, jednoho Španěla, žijícího v Praze, a učícího se česky a tak spolu jednou týdně voláme a povídáme si o životě (půl hodinku česky, půl hodinku španělsky).

K tomu jsem se spojila s jednou kamarádkou ze základky, která se provdala za Argentince a žije momentálně v Německu. Vyměňujeme tak němčinu za španělštinu – nejenže si skvěle popovídáme, tak jako bychom to dělaly u kafe, ale každá se něco naučíme.

Přízvuky

No a protože je španělština rozesetá po celé Jižní Americe, Španělsku a kdoví kde ještě, tak se snažím nezaostat jen na jednom přízvuku, ale komunikovat s lidmi z různých španělsky mluvících zemí. Zatím jsem si vyzkoušela Peru, Kolumbii, Španělsko a Argentinu.

Jak se učím?

Jak jsem psala – nejlepším způsobem pro mě osobně je komunikace. Samozřejmě nemám peníze na to, abych si platila deset lekcí týdně, a proto využívám přátel ze všech koutů světa, které díky Erasmu, cestování a stážím mám, anebo facebookové skupiny pro ex-paty.

Dalším oblíbeným způsobem, jak se učit, je YouTube. Dívám se na všechna možná videa pro děti i dospělé.

No a posledním doporučením, které mě teď šíleně chytlo, je seriál Narcos. Polovina seriálu je ve španělštině, a tak se dají pochytat docela zajímavá slova a hovorový jazyk z JA. Celá ta tematika kolem kartelů mě však chytla natolik, že jsem si začala vyhledávat informace a články o stále žijících postavách ze seriálu a většina videí i článků je dostupná jen ve španělštině.

Už se nemůžu dočkat, až se vypravím do Kolumbie a procestuji Jižní Ameriku, o které již několik měsíců sním.

KiKa Šrédlová

Kika Šrédlová je cestovatelka, lektorka němčiny, milovnice knih, cizích jazyků i kultur a vegetariánské kuchyně. O svých aktivitách píše blog a pomalu se chystá na cestu kolem světa i se svým notebookem a studenty.

Kika Šrédlová

Další články na blogu, které popisují různé cesty ke španělštině: