Jednoho dne na mne na Facebooku Španělštiny do plavek bliklo upozornění, že nějaká Lucie sdílí článek 4 oblíbené stránky a 7 aplikací, které vám mohou pomoci s učením španělštiny. Měla jsem z toho radost, blog i facebook s instagramem Španělštiny do plavek, byly tou dobou ještě taková miminka.

Lucie se začala objevovat častěji a 7. března jsem na výročí narození Gabriela Garcíi Marquéze vyzvala k překladu jeho básně Viajar. A Lucie se do toho pustila, vyměnily jsme si několik zpráv a já měla její překlad ve své schránce k "opravě" a za několik dnů jsme spolu seděly v kavárně. Nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy mi připřavená Lucie na jednu z mých 6 otázek, které pokládám každému potencionálnímu studentovi, odpověděla, že se chce učit se mnou 3 hodiny denně. Koučování si většinou lidé přejí tak na 2-3 samostatné práce týdně. Ale Lucie chtěla 21! A já ji to neveřila. To přeci nikdo nemůže zvládnout, k práci, k osobnímu životu, starosti o domácnost, no já nevím, jaké další výmluvy si člověk vždycky najde, aby nemusel. Ale ona chtěl 3 hodiny denně! To bylo nachystat 21 hodin týdně pro jednoho studenta a navíc chodila do Cervantesu na nějaké intenzivní kurzy. Plácly jsme si hned. Pro mne to byla a stále je neskutečná výzva a veliká jízda. Chystat Lucce týdenní program, aby respektoval její přání, měl hlavu a patu, posouval ji, vracel ji zpět, ukazoval ji slovíčka, kulturu, nenechal ji zahálet a zároveň ji dopřával zábavu a odpočinek... Lucie Maňáková se rychle sžila s google classroom, píše mi skvělé slohovky, je jednou z nejpoctivějších a nejvýkonějších studentek, co jsem za těch 14 let měla. Smekám a hluboce se klaním!


Španělština po čtyřicítce? Jde to!

Krátce po čtyřicítce jsem si udělala soukromou inventuru všeho, co jsem doposud dokázala a nedokázala, a vypadlo z ní mimo jiné pro mě nepříliš povzbudivé zjištění: co se týče jazyků, byla jsem na tom s výjimkou angličtiny dosti neslavně. Letité šprtání slovíček všemožných jazyků ve výsledku nepřineslo nic jiného než rozčarování nad ztraceným časem a vyplácanou energií. Zjevně jsem něco dělala hodně špatně. A jak jsem tak byla v tom bilancování, rozhodla jsem se, že si dám poslední šanci, ale tentokrát na to půjdu jinak: začnu úplně od 0 a při té příležitosti zjistím, jestli jsem schopna se ve svém věku pořádně naučit něco zbrusu nového. Při mé přirozené ješitnosti to byla úžasná počáteční MOTIVACE: člověk si přeci nechce přiznat, že ve čtyřiceti patří do starého železa, no nemám pravdu?

Volba padla logicky na španělštinu

Vzhledem k tomu, že ze školy jsem měla základy ruštiny, němčiny, francouzštiny, italštiny a latiny, padla volba logicky na ŠPANĚLŠTINU – zdálo se mi, že příbuznost jazykům, které už trochu znám, nemůže být na škodu (brzy jsem zjistila, jak mylná tahle úvaha byla!) a roli hrála i dobrá využitelnost pro cestování: že se jedná o druhý nejrozšířenější jazyk na světě, jsem v té době ani nevěděla. Rozhodla jsem se, že si dám 4 roky na to, abych svou španělštinu dotáhla od hasta la vista v Terminátorovi (nic jiného jsem v tomto jazyce neuměla) k úspěšnému složení zkoušky na úrovni B2 (tzn. na stejné úrovni, kde jsem se navěky zasekla v angličtině, ale která se mi osvědčila jako postačující pro to, abych si i bez následného opakování znalosti uchovala).

Takže jsem věděla 1. CO se chci učit 2. KAM se mám dostat 3. za JAK DLOUHO. Zbývalo se „jen“ zamyslet nad tím, co jsem dělala doposud špatně a nastavit CESTU k cíli správným způsobem.

Vlastně to nebylo tak těžké přemýšlení. Bylo mi jasné, že musím vytrvat u vybraného jazyka, učit se pravidelně a snažit se průběžně uplatnit znalosti v praxi (tedy ne až za 4 roky). Záměrně jsem se rozhodla, že se nebudu vázat na jednu jedinou metodu: budu se učit vybraným způsobem a až mě přestane bavit, zkusím zase něco jiného. Klíčem k úspěchu bude, že budu průběžně vyhodnocovat, zda je pro mě zvolený způsob studia stále přínosný a pokud tomu tak nebude, musím si říct 1. co mi chybí 2. kde to najdu a způsob studia pak příslušným způsobem přizpůsobit. Samo sebou se rozumělo, že se od počátku budu snažit přijít do styku s přirozeným jazykem - ať na internetu, v rozhlase nebo naživo (turistika) a začlením tak španělštinu do svého života i nad rámec studia.

Začala jsem DUOLINGEM

Začala jsem DUOLINGEM, což byla pro mě v té době nová aplikace a zprvu jsem z ní byla nadšena. Jenomže už asi po dvou měsících jsem zjistila, že pokud se chci někam dostat, memorování sice vtipných, ale většinou nepoužitelných vět pro mě nebude to pravé ořechové. Kromě toho mi trochu vadila jihoamerická výslovnost, která nebyla mým cílem. Přešla jsem tedy na online kurz FUTURELEARN, který měl několik nesporných výhod: 1. byl zadarmo, 2. naučené oblasti kopírovaly situace každodenního života 3. mimo vlastní španělštinu se člověk dozvěděl i spoustu zajímavého z reálií a hlavně 4. propojil mě s lidmi z celého světa, kteří na tom byli se španělštinou asi jako já (skoro nic). Zhruba ve stejné době jsem objevila i španělské kurzy MEMRISE s krátkými větami namluvenými autentickými mluvčími a dostala se tak do prvního kontaktu s přirozeným jazykem, což mě spolu se zmíněnými FutureLearn kurzy uspokojilo na zhruba půl roku. Pak jsem ale začala cítit, že mi chybí interakce s živým lektorem a živými spolužáky z masa a kostí. Řešení bylo nasnadě – začít s nějakým klasickým kurzem. Shodou okolností se mi podařilo přemluvit kamarádku, která již nějaké základy měla, abychom na španělštinu začaly chodit spolu, a volba padla, jak jinak, na INSTITUT CERVANTES. Tady trošku odbočím: co se týče jazykových kurzů, mohu s čistým svědomím říci, že neexistuje nic lepšího, než jazykový institut. Zjistila jsem to již při studiu angličtiny, potvrdila při francouzštině a ani Cervantes v tomto směru nezklamal. Cena je většinou o něco vyšší (i když k mé radosti to u španělštiny úplně neplatilo), ale výhody nesporné: 1. kvalita výuky je nesrovnatelná s čímkoli jinde 2. součástí institutu bývá i knihovna, kino či tematicky zaměřené kulturní a jiné aktivity 3. dostanete se do komunity lidí, kteří jsou pro jazyk zapálení a dají vám tipy na další zajímavé možnosti, kde se s jazykem můžete dostat do kontaktu. Výuka probíhá v příslušném jazyce a není výjimkou, že jazykový lektor (vždy rodilý mluvčí) češtinu ani neumí. Ze všech těchto důvodů jsem u tohoto způsobu výuky zakotvila a dlouhou dobu jsem si myslela, že nebude třeba jej měnit.

Napadlo mě, že by bylo docela fajn zkusit překládat

Proplula jsem úrovní A2, B1 a vlastně až během studia na úrovni B2 jsem začala doopravdy uvažovat, co s jazykem podniknu dál. Není škoda skončit po 4 letech jen proto, že jsem se dostala k nějaké metě? Napadlo mě, že by bylo docela fajn zkusit překládat. Nejsem žádný spisovatel, takže spíše než o knížkách uvažuji o titulkování filmů nebo o odborných překladech. A někdy v té době mi došlo, že to, co jsem původně vnímala jako obrovskou výhodu (výuka rodilým mluvčím), může být v jistém směru a zejména na vyšší úrovni naopak veliká nevýhoda. Jen český lektor Vám totiž dokáže vysvětlit přesné nuance ve výrazech a posoudit, zda váš překlad do rodného jazyka je správný. Jenže co s tím? Nechtělo se mi měnit fungující způsob studia, na druhou stranu nemám tolik peněz ani času, abych si k hodinám na Institutu ještě platila soukromého lektora. A pak jsem narazila na skvělý způsob, jak lze studium doplnit o na míru šité konzultace s lektorem, aniž by člověk vynakládal navíc více času, než je nezbytně nutno, a aniž by ho to zruinovalo po stránce finanční: objevila jsem ONLINE KOUČOVÁNÍ!

Kombinace kurzů v institutu a online koučování

Kombinace kurzů v institutu a online koučování je podle mého názoru ten nejefektivnější způsob, jak se lze rychle posouvat kupředu. V Institutu studujete pod vedením rodilého mluvčího, máte možnost interakce se spolužáky a podle učebnice systematicky postupujete v gramatice i v okruzích slovní zásoby. Online koučování Vám poskytne, co v Institutu chybí: 1. bezprostřední zpětnou vazbu lektora k vašim překladům 2. vysvětlení slovní zásoby s ohledem na rodný jazyk 3. individuální učební plán zaměřený na jevy, které právě Vy potřebujete procvičit 4. rozšíření či prohloubení okruhů slovní zásoby podle Vašeho přání a potřeb. Zároveň Vás zbytečně neobírá o čas, protože není třeba nikam docházet, neskutečně Vás motivuje prostřednictvím zpětné vazby a ze stejného důvodu Vám nedovolí povolit (vykašlat se na úkol ve třídě, kde je dalších 6 studentů, je přeci jen něco jiného, než neodevzdat práci lektorovi, který speciálně pro Vás úkol připravuje).

Vděčím za to sobě

Aktuálně končím 3. rok studia, a pokud vše klapne podle plánu, myslím, že svůj závazek splním s půlročním předstihem. Vděčím za to sobě :-), skvělé výuce na Institutu Cervantes a také úžasné koučce Ivaně, která Vás dokáže pro věc nadchnout jako nikdo jiný.

Španělština již pro mě dávno není jen jazyk, ale zcela nový svět, po necelých třech letech poslouchám zprávy, sleduji seriály, čtu noviny, několikrát jsem navštívila Španělsko a za odměnu plánuju po zkoušce cestu do Jižní Ameriky. Už se moc těším :-)

Lucie Maňáková

Na prahu čtyřicátých narozenin jsem otevřela svou soukromou skříň s  kostlivci a slíbila jim i sobě, že do mé padesátky budou všichni pryč. Občas je to dřina, ale zatím ubývají: po 20 letech si konečně do kolonky řidič u svého jména mohu hrdě připsat slovo aktivní, náš byt už nepřipomíná straomládenecký brloh z dob vrcholného socíku a moje soukromé jazykové vzdělávání nabralo zbrusu nový směr. So far so good: teď jen neztratit tempo

Lucie Maňáková

A tady je ta báseň, která nás seznámila. Je úžásná! A já ji ráda používám ve svých lekcích.

VIAJAR (Gabriel García Márquez)


Viajar es marcharse de casa,
es dejar los amigos
es intentar volar
volar conociendo otras ramas
recorriendo caminos
es intentar cambiar.

Viajar es vestirse de loco
es decir “no me importa”
es querer regresar.
Regresar valorando lo poco
saboreando una copa,
es desear empezar.

Viajar es sentirse poeta,
es escribir una carta,
es querer abrazar.
Abrazar al llegar a una puerta
añorando la calma
es dejarse besar.

Viajar es volverse mundano
es conocer otra gente
es volver a empezar.
Empezar extendiendo la mano,
aprendiendo del fuerte,
es sentir soledad.

Viajar es marcharse de casa,
es vestirse de loco
diciendo todo y nada con una postal,
Es dormir en otra cama,
sentir que el tiempo es corto,
viajar es regresar.