Připravily jsme si pro vás takový průlet dějinami umění Latinské Ameriky. Monika Brenišínová je autorkou knihy Dějiny umění Latinské Ameriky a její článek jste si zde již mohli před nedávnem přečíst. Monika mi nachystala k prvnímu článku fotografie s popisky. Všechno bylo tak zajímavé, že mi dávalo smysl z toho postavit článek samostatný. A vy se dnes můžete přenést jak v čase tak v prostoru. Podívejte se na 6 střípků z dějin umění Latinské Ameriky a na jeden z nich můžete i pohodlně vyrazit tramvají.


6 střípků z dějin umění Latinské Ameriky

1. Klášter San Francisco v Dominikánské republice

Klášter sv. Františka byl postaven na kopci tak, aby se tyčil nad přístavem, a stal se dominantou města. Tuto fotografii jsem víceméně náhodou vyfotila, když mi bylo čtrnáct let. Když jsem po letech psala tuto knihu ocitla jsem se před problémem sehnat fotografie, které by ilustrovaly tak širokou tematiku, a protože na bývalé Hispaniole vznikalo první španělské umění v Americe, nepřicházelo v úvahu ji vynechat. A tak jsem si vzpomněla na rodinný archiv a hle, fotografie františkánského kláštera tam skutečně byla. Tak co myslíte, existují v životě náhody?

1. Rodrigo de Liendo. Rozvaliny kláštera San Francisco. 1547–1556. Santo Domingo, Dominikánská republika

2. Náprstkovo muzeum v Praze

Na počátku mého zájmu o Latinskou Ameriku stála nejenom dobrodružná literatura a posléze autoři spjatí s latinskoamerickým boomem, ale také kdysi slavná trvalá expozice Náprstkova muzea, kde se člověk mohl ještě v dobách temna, tj. před internetem,  setkat s nativními kulturami nejblíže.

Pohled do dočasné expozice Náprstkova muzea Indiáni. 8.12.2017-8.5.2019. Náprstkovo muezum, Praha

3. Panna Marie z Potosí známá jako „La Virgen del Cerro“

Jednou z charakteristik latinskoamerického umění je synkretismus, tj. prolínání západním a amerických autochtonních uměleckých forem, námětů a obsahů. Na tomto obrázku například vidíme Pannu Marii v podobě hory Potosí, jež zároveň představuje bohyni matku Pachamamu. Všimněte si také bohaté stafáže a narativních prvků, které vyprávějí příběh o významu a nalezení stříbrného dolu v hoře. Potosí pak bylo díky bohatému nalezišti stříbra nejbohatší koloniální město španělské Ameriky a proslulo také výtvarnou tvorbou, v níž se proílánaly domorodé prvky s těmi západními.

Anonym, Panna Marie z Potosí známá jako „La Virgen del Cerro“. 17. století. Potosí, Bolivia.

4. Panna Marie Guadalupská

Mluvíme-li o umění Latinské Ameriky nelze nevzpomenout nejslavnější obraz tohoto regionu, a sice zobrazení Panny Marie Guadalupské, dříve patronky Mexika a dnes celé Latinské Ameriky. Jedná se o obraz ze 16. století, jenž podle tradice vzniknul, když se Panna Marie s mestickými rysy zjevila Indiánovi Juanu Diegovi, který byl později svatořečen. První zmínky o ní pocházejí z roku 1531. Její kult, jenž byl zpočátku čistě indiánský, se rychle rozšířil do celé novošpanělské společnosti.

Pohádka o Panně Marii Guadalupské je zde na blogu od naší společné kamarádky Evy Kubátové (Ivana)
Anonym, Panna Marie Guadalupská neboli "Virgen de Guadalupe". 16. století. México, Mexiko.

5. Mural Dualita

Latinskoamerické umění je příznačné svým zájem o barvu. ten není náhodný. Vychází jednak z přírodního prostředí, jednak je dán bohastvím barviv, minerálních, rostlinných i živočišných, která se zde nacházejí. Pro dílo mého oblíbeného mexického malíře Rufina Tamaya je charakterická snaha o projev, která by byl současný a zároveň univerzálně srozumitelný. Jeho rukopis je osobitý a snadno rozeznatelný. Typická pro něj je monochromie, jemné barvy a zájem o texturu a kompozici. Jedno z jeho nejznámějších děl představuje murál Dualita (1964), jenž námětově čerpá z nahuaské kosmogonie a nalézá se v areálu mexického Národního muzea antropologie. Murál představuje životodárnou dualitu, jež je zobrazena jako boj mezi opeřeným hadem a jaguárem, symbolizující věčný zápas mezi dnem a nocí, chaosem a řádem. Pikantní na celé věci je, že Tamayo celý život brojil proti muralismu.

Rufino Tamayo, Dualita. 1964. México, Mexiko.

6. Dům Luise Barragána

K Latinské Americe patří také architektura. Zvláště ve 20. století namířil Západ k místnímu stavebnictví zraky a nestačil se divit. Architekty jako Felix Candela, Oscar Niemeyer, Carlos Raúl Villanueva či Pedro Raírez Vázquez a jejich inovativní dílo vzbudili zájem celého světa. Mezi oblíbcence patří mexický architekt Luis Barragán. Z hlediska dějin architktury sice není jeho práce nijak inovativní, neb Barragán jde čistě v Le Corbusierových stopách, ale září všemi barvami. A to se počítá!

Luis Barragán, Casa Luis Barragán. 1943. México, Mexiko.

Monika Brenišínová

Zájem o Indiány a dobrodružné knihy obecně mě doprovázel již od dětství. Tři mušketýři mě dovedli k francouzštině a studiu na jazykové základní škole. Logickým pokračováním pak bylo bilingvní studium na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze. Odtud vedly moje kroky na FHS UK aka Fakultu hledání smyslu, což se také podařilo a mě bylo po několika letech studia zaměřeného na dějiny umění jasné, že moje další kroky budou směřovat k iberoamerikanistice. Tak se taky stalo.

Iberoamerikanistiku jsem vystudovala ve Středisku ibero-amerických studií. Doktorskou práci věnovanou mým milovaným klášterům a evangelizaci domordců jsem obhájila v roce 2017, poté co jsem absolvovala stáže v CEFRESu. Ve Středisku, kde jsem přednášela od roku 2014 jsem již zůstala. V průběhu svého studia a práce jsem se zamilovala do Latinské Ameriky a propadla jsem zvláště Mexiku, kde mám mnoho vynikajících přátel, a jehož různorodost a bohatství mě nikdy nepřestanou fascinovat. A tak jsem ve svém srdci zůstala rozpolcena mezi dvěma zeměmi, Starým a Novým světem, realitou a fantazií. Jak říká Chavela Vargas, moje oblíbená mexická zpěvačka: „Nosotros los mexicanos nacemos donde nos da la rechingada gana!“

Monika Brenišínová