Peru je pro mnohé z nás destinace snů, všechny ty Cuzca, Machu Picchu... A Zuzka Bartáková autorka dnešního článku tam část roku žije. Pojďte si přečíst příběh o velké lásce z džungle a nezapomeňte proklikat odkazy, které Zuzka sdílí na projekt Cestujeme po Peru. Já jsem z něj nadšená a doufám, že ji přemluvím napsat na Španělštinu do plavek nějaké další články o této zemi.


Jak jsem odjela jako dobrovolník do Peru a byla z toho svatba

Do Peru jsem se dostala tak trochu náhodou. Od malička bylo mým snem vydat se do Afriky, například na místa, kde žila Joy Adamsonová se lvicí Elsou či Diane Fosseyová a její Gorily v mlze. Studovala jsem poslední ročník na Přírodovědecké fakultě UK a spolužačka vyrazila na několik měsíců jako biolog-dobrovolník do peruánské džungle do rezervace Tambopata na jihovýchodě Peru. Její fotky a vyprávění mně neskutečně nadchly! Sice po návratu byla nějaký čas na oddělení tropických chorob s leishmaniózou, ale mne od cesty do Peru už nemohlo nic odradit, ani její varování před Peruánci (mě přeci chlapi nezajímají, protože tam jedu hlavně do džungle, to je jasné).

Při procházce džunglí v rezervaci Tambopata

První setkání

Alan (alias můj manžel) na mne (a na pár turistů) čekal na letišti v Puertu Maldonadu. Nevěnovala jsem mu (dle instrukcí od kamarádky) pozornost a vyptávala se na vše Laury, finské bioložky, která zde pracovala a přijela mne na letiště také přivítat.

Práce v džungli

Naše práce v džungli byla pestrá. Pracovali jsme v ekoturistickém centru (ecolodge) Explorer’s Inn, který byl založen ještě před vznikem rezervace. Jeho zakladatel – přírodovědec Max Gunther sezval světové biology k provedení základních biologických průzkumů. Byla zde zjištěna ohromná biodiverzita (přes 600 druhů ptáků, přes 100 druhů savců, atd.) a na základě toho byla posléze vyhlášena Národní rezervace Tambopata a Explorer’s Inn byl tak její součástí.  A další výzkumy hned na to navázaly – mnohé běží dodnes. Díky tradici a založení výzkumných ploch již v roce 1975 mají přírodovědci k dispozici pestrý vzorek různých dat. Explorer’s Inn zároveň sloužil i turistům, které po džungli provázel manžel a další průvodci. Co vše zde můžete zažít, se dočtete v tomto článku.

Explorer's Inn leží na břehu řeky Tambopata a dostupný je pouze lodí. Z Puerta Maldonada trvá plavba 3 hodiny

Jak se monitorují kajmani?

Jakožto „Resident Naturalist“ čili biologové-dobrovolníci jsme měli za úkol udržovat dlouhodobé monitorovací programy a asistovat vědcům v terénu. Pravidelně jsme monitorovali papoušky a ary krmící se na solisku, kajmany černé a brýlové, vydry obrovské a sbírali botanické vzorky (kořínky, listí) či vzorky hmyzu.

Pozorování (v mém případě monitoring) papoušků na solisku patřil mezi mé nejoblíbenější pracovní povinnosti. Papoušci se každé ráno slétávají na soliska zvaná „colpy“, aby se zde krmili jílem, který neutralizuje toxiny z rostlinné potravy.
Po setmění jsme vyrazili se člunem na řeku (či jezero) a baterkou pátrali po kajmanech. Bylo to docela snadné, ve tmě jim totiž odráží oči světlo červeně. Po jejich spatření jsme k němu vyrazili blíže, abychom si zapsali druh, délku a další podrobnosti.

Dále jsme udržovali stezky v džungli (ano, opravdu s mačetou), občas prováděli turisty, pečovali o „bylinkovou zahrádku“ s léčivými rostlinami z džungle, starali se o malé muzeum a psali zprávy na příslušná místa a univerzity o výsledcích monitorovacích programů.

Při údržbě stezky. Nenechte se mást, byly tam i více zarostlé.

Pokud vás zajímá více detailů o mé práci biologa, mrkněte na článek, který jsem napsala pro časopis Nika.

Kulturní šok

Kulturní šok to byl zpočátku určitě – jako Evropanka jsem zjistila, že nějaká Evropa tady lidi moc nezajímá, nejsme pupkem světa a taky, že místní občas lhali, jelikož na lži neviděli nic špatného (to asi jen naše kulturní tradice to tak má). Když jsem se ptala kamaráda, proč si pořád vymýšlí – tak mi odpověděl: „přece je to velká legrace, ne?“.  Ale toto nakonec bylo a je to hlavní, co se mi na lidech z džungle líbí, je, jak se vše snaží brát s humorem a vůbec stále se něčemu smějí.

Náš tým - biologové, průvodci, kuchaři a další personál - všichni stále s úsměvem.

A co španělština?

Španělsky jsem po příjezdu moc nemluvila, nutná zde byla jen angličtina. Možná kdybych předem znala tyto triky na výuku španělštiny, byla bych na tom lépe. Španělsky jsem se začala velmi rychle učit – nejdříve mne  trénovali kluci z personálu, kterým jsem občas večer po práci pomáhala na baru. Učili mne vše pojmenovat španělsky, ale rádi do toho zamotali i sprosté slovo, takže třeba místo talířku mi řekli název pro „výkal“ a místo brčka slangový výraz pro pánské přirození a pak se u toho váleli smíchy. No hlavně, že měli legraci. :-D
Nejvíce mne španělsky naučil později manžel a jeho rodina (kde až na něj anglicky nikdo neuměl).

Jak to bylo s manželem?

Jak už jsem zmínila, Alan zde pracoval jako turistický průvodce a zaujala mne jeho velká  znalost prostředí. Od malička žil s rodiči na farmě a znal místní druhy rostlin a živočichů přímo dokonale. Po pár týdnech a pár fiestách na Sunset Pointu (místo v džungli u řeky, kde jsme občas pořádali „párty“, protože do města jsme se z džungle dostali tak jednou za měsíc) jsme se dali dohromady. Náš  vztah trvá již přes 10 let i přesto, že je mladší a pocházíme z různého prostředí. Asi osudová láska. I když zezačátku to nebylo zcela snadné i v rámci získání víza v ČR pro Alana. Byli jsme od sebe dvakrát na více než půl roku, a toto nakonec náš vztah hodně posílilo.

Sunset point – místo soutoku řek Tambopata a La Torre je úžasné k pozorování západu slunce. Je také místem, kde jsme se s manželem dali dohromady.

Kulturní odlišnosti ale stále kvituji, pomáhají mi se i nadále rozvíjet, poznávat a chápat život očima lidí z jiné „kultury“. Je to  nesmírně obohacujíc

A co bylo dál…

Nyní žijeme v České republice, ale každoročně se do Peru vracíme. A v naší milované džungli musela proběhnout v roce 2016 i svatba. Rok poté se nám narodila holčička Rosario (česky prostě Rozárka). Takže můj výlet do Peru opravdu po pár letech skončil svatbou.

Tím ale příběh nekončí. Chtěli bychom využít naše znalosti prostředí, zkušenosti z práce s turisty i nadšení pro peruánskou přírodu. Založili jsme projekt Cestujeme po Peru, kromě průvodcovství po Peru zde zprostředkováváme se slevami různé služby (ubytování, apod.) a píšeme průvodce v elektronické verzi. Zatím je na webu ke stažení příručka Jak naplánovat cestu do Peru aneb užitečné rady před cestou.


Zuzana Bartáková

Mám vystudovanou Přírodovědeckou fakultu UK. Po studiích jsem se vydala na stáž do peruánské Amazonie, kde jsme se s manželem také v roce 2008 seznámili. Pracovala a žila jsem tam téměř 2 roky. Nyní žijeme v ČR, avšak každoročně Peru navštěvujeme a naší vášní je ukazovat krásy Peru a jejich kulturu i ostatním lidem. Já osobně si též chci, aby naše dcera vyrůstala v obou kulturních prostředích a brala si z každého to lepší a pro její život obohacující.