Vítejte v novém roce! Bude skvělý! A jestli vás ještě trochu bolí hlava, je tu přesně to co člověk po silvestrovské noci potřebuje. Článek Báry Tobkové o dámské jízdě Mexikem plné dobrodružství a tequily. Bára je moje spolužačka ze španělštiny z Olomouce a víc si o ní můžete přečíst jako vždy na konci článku. Prozradím na ni jednu věc, podle mne to ani neví. Náhodou taky byla u začátku našeho manželství. Bára žije v Brně. S kamarádkou Terezkou jsme si vydaly v lednu 2010 na Impresionisty do Vídně (podobně ujetý výlet jako "loni" na podzim na Fridu do Budapešti). Přidal se k nám můj budoucí, tehdy neznámý, muž. Přespali/propili jsme noc v Brně a Barča ochotně část s námi. Věděla kam zajít, a společně jsme postavili nejlepšího miniaturního sněhuláka v dějinách Špilberku.


Mechico trip

Tak, je to definitivní - letí se do Mexika! Když jsme se někdy v červnu po vydařeném víkendu v Brightonu bavily o možnosti dámské jízdy, nikdy bych neuvěřila, že se to opravdu uskuteční.
V srpnu kupujeme 4 letenky a do listopadu poctivě „trénujeme na Mechiko“ popíjením alkoholu nebo chozením do sauny. Pod tuto výmluvu se dá schovat prakticky cokoli...

Mám pocit, že to je snad moje úplně první cesta v životě - doma se se mnou loučí jako bych odjížděla někde na poslední štaci ke kanibalům.. Kolegyně zase volí metodu násilného šoku, kdy doma oznamuje cílovou destinaci dovolené těsně den před odletem.

2 dny před odletem ovšem přijde zpráva, že kolegyně, která měla nejpoctivěji „natrénováno“ a jako první zcela zabaleno si zlomila nohu při takové banální činnosti jako je vstávání z postele...

Jedeme tedy ve 3. Já, Věru a Iveta, která rok navštěvovala kurz španělštiny, rozumí naprosto výborně, ale všehovšudy umí vyplodit 3 věty. Jedna z nich je: SABES QUE el cocodrilo vive 80 años... (se silným důrazem na SABES QUE) ...ona vlastně jede s tím, že ji někomu v Mexiku řekne😊

Roli tlumočníka/překladatele mám tedy jasnou.

V Cancúnu si půjčujeme auto na 2 týdny. Se stoprocentním pojištěním zaplatíme téměř majlant, ale co kdyby..přece jen zde pruhy a vůbec snad všechna pravidla silničního provozu fungují více méně jen tak orientačně.. Ivet získává roli hlavního řidiče našeho pojízdného mexického „Oslíka“.

Veru dostává zcela zásadní roli klíčového hráče! Po dobu 14ti dní bude mít v držení klíče od našich ubytovacích zařízení, která navštívíme. Nehledáme žádný zásadní luxus, ale zase nechceme spát někde ve stanu ani v pokoji sdíleném s dalšími 6 lidmi. Obvyklá cena za ubytování se pohybuje zhruba kolem 300-500 pesos na osobu za noc.

Pokud se nehodláte před světem uzavřít v některém z hotelových resortů, Cancún opravdu není nejkrásnější místo na světě. Chceme zde strávit pouze nezbytně nutnou dobu pro zotavení po letu a výlet na Isla Mujeres spojený se šnorchlováním. Přihlásíme se na výlet plachetnicí, která nám tyto radosti zajistí. Již zmíněné šnorchlování zřejmě nikdy nebude náš sport číslo jedna – topíme se, polykáme a vdechujeme slanou vodu a když konečně přijdeme na to, jak se to má dělat, je konec aktivity a jede se dál. Playa Norte je ovšem jedno z nejkrásnějších míst, které jsem kdy viděla, takže výlet rozhodně stál zato.

Následující dny strávíme ve vnitrozemí – bude dobré si od moře odpočinout – Veru má pekelně spálená záda.. Jedeme do Valladolidu, kde chceme navštívit pyramidy a cenotes, kterých je všude na tomto polostrově spousta. Například Ek Balam je úžasné místo k vidění – pyramidy, na které se může i vstoupit a také asi 2km vzdálená cenota, ve které se netlačíte s 2 zájezdovými autobusy radostně vřískajících a neustále se fotících asiatů, kteří navíc asi poprvé v životě plavou ve vodě... Jinými slovy, k nelibosti ostatních návštěvníků, tam ječíme jen my 3..

Návstěva Ek Balam s názornou ukázku mayské kultůry

Na tomto výletě si nás stopne češka. Taková mladinká bláznivá alternativní..., říká, že žije v Kanadě, ale protože nemá práci, vydala se cestovat po Mexiku. Sama. Celkem nás to zaujme, tak se jí vyptáváme na její plány – prý má namířeno do Chiapas a v batohu 2 trika a hamaku, kterou si vždy někde pověsí mezi stromy. Ptáme se jí, co bezpečnost a tak. Ona odpovídá naprosto naivním tónem: Noo, úplně v pohodě, já nic nemám, tak mi ani nic nemůžou vzít. ...Pak už radši fakt nemluvíme😊

Prakticky budíme pozornost a zvědavost všude, kam dorážíme – všichni čumí na 3 baby v autě a ptají se nás, co tam děláme samy, odkud jsme, a jak to, že mluvím španělsky. Dámy již znají otázky i všechny odpovědi jako básničku zcela nazpaměť a tak nadšeně odříkávají odpovědi za mě: Somos de Europa, de Republica Checa, estudiaba español en escuela :D ...No, aspoň něco se na výletě naučily..

Z Valladolidu míříme do Rio Lagartos a na Las Coloradas. Cesta probíhá v pohodě, v rádiu, zdá se, hraje jen a pouze jedna jediná stanice, takže se moje spolucestujicí kolegyně se mají šanci detailně seznámit s música grupera. El Teterete se okamžitě stává hitem číslo jedna!

Las Coloradas – Radost a zima u růžových jezer

Náš nový cíl cesty je krásná destinace, ale počasí nám dost nepřeje. Všude kam se pohneme nám nabízí výlet na plameňáky, ale odmítáme, protože je opravdu hrozná zima (nepřeháním: 16 stupňů a fouká). Projdeme se kolem růžových jezer a jdeme se zachránit alkoholem. Každý den svačíme, obědváme a večeříme Margaritu, ale tady za 50 pesos dostáváme snad 100% tequilu lehce dobarvenou ovocnou šťávou... a v baru u místních zase nalévají tequilu snad do půl litru a vydávají to za panáka. Pokud máte kladný vztah k alkoholu – určitě si toto místo nenechte ujít!

Další den, kdy se počasí trochu umoudří, se rozhodneme vykašlat se na všechny plameňáky. Dopoledne strávíme na pláži Cancunito u Mexického zálivu. Na koupání to není, ale těch kámošů z moře co tam žije! A poté navštívíme snad největší atrakci za celý náš pobyt – Krokodýlí farmu (La granja de cocodrilos). Za asi 100 pesos na osobu nás provedou, ukážou nám krokodýlí fešáky, některé si můžeme pochovat nebo nakrmit! Iveta nadšeně pana průvodce informuje o tom, že cocodrilo vive 80 años a pán je šťastný, že toho má tolik načteno! ..ze samého štěstí jsme se úplně zapomněly zeptat, jak vlastně dělá ten krokodýl! 😊 Neví to náhodou někdo?

Granja de cocodrilos – cocodrilo de 12 años

Další cílovou destinací je Mérida. Je to krásné koloniální město, ovšem poněkud přeplněno turisty. Chystá se oslava Mexické revoluce, a tak se to tu sjelo ze všech stran. Na nejrušnější turistické třídě dostaneme Margaritu připomínající ovocný kompot (možná virgin version?). Po tomto ovocném zážitku a chvíli korzování se rozhodneme přiblížit k hotelu a dát si drink v místní putyce. Vlezeme do snad nejhorší paluše, kterou jsme mohly potkat. Je narváno, podlaha lepí, poněkud to tu zapáchá...ale přece neutečeme. Dáme pivo a uvidíme. Barman i osazenstvo na baru se nás ochotně ujímají. Zjišťujeme, že je to nejvyhlášenější gay bar široko daleko. Naši noví kamarádi o sobě mluví v pouze ženském rodě. Fotí si nás jako jednorožce, hádají se mezi sebou, žárlí na sebe... chovají se mnohem hůř jak ženský. Je to fakt vtipné. Ivet slaví velké úspěchy se svou větou o krokodýlovi! Je skoro půlnoc a já slavím narozeniny na nejhroznějším místě na světě (nikomu bych nepřála vidět nebo cítit ty záchody) a zároveň věřím, že nikde by to nebylo zábavnější! Dokonce i dort mi vyrobili ze zmrzliny a hořících svíček a zazpívali mi.

Během následujícího dne se věnujeme nákupům a poté vyrazíme směr Tulum, kde budeme dělat NIC! Ano, přesně to je v plánu. Každý den se vyplázneme na jiné pláži (je tu spousta možností) a popijeme si naši obvyklu dávku drinků. Ovšem pozor, z tohoto místa vyplývá jeno velké poučení: pokud máte auto, držte se na hlavní silnici! Pakliže jméno nějaké pláže začíná slovem SECRET.. nejezděte tam! Pravděpodobně riskujete zlomenou nápravu či něco horšího... My jsme tuto zkušenost naštěstí ve zdraví přežily, ale pro jistotu jsme propříště vybíraly pouze civilizaci. ...navíc přece jen na secret plážích nejsou drinky.

Nic nedelani/kliche jistě nepotřebují komentář

No a to je o naší cestě vše. Zážitků máme mnohem více, ale nechci vás umořit nudou... Za 2 týdny jsme vypily nehorázné množství alkoholu, v mexickém oslíkovi najeli 1250 kilometrů a v kufru dovezly průměrně o 5 kg víc než při příjezdu. O zvýšené tělesné váze se tu nebudeme bavit.

Zpět nás čekala téměř dvou denní cesta domů, střet s pracovní realitou a pásmová nemoc. A pokud se ptáte, jak to 3 baby spolu na dovolené přežily, tak věřte že výborně. Dokonce plánujeme další společné akce, ikdyž...tentokrát snad už zase v plné sestavě.


Barbora Tobková

Jako většina přispívajících na tomto blogu jsem vystudovala prestižní školy: dvojjazyčné česko-španělské gymnázium v Brně, a španělskou- italskou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. (Já tedy krom lásky k jazyku ještě z důvodu, že jsem nejspíš totální diskalkulik, a proto jsem nebyla schopna studovat žádný technický obor.) Dá tedy rozum, že se nevěnuji učení, ale již 9 let mě živí korprátní firma, kde pracuji jako Business Analyst. Mou náplní práce je tvorba krásných barevných grafů a reportů pro celý svět, analýzy dat a optimalizace podnikových procesů blablabla..

Občas ráda cestuji, občas se bavím a občas prostě nedělám vůbec nic

Bára Tobková